JIŽNÍ STĚNA HOHER DACHSTEINU 2010

 Termín: 20-23.8.2010
Účastníci zájezdu: Jitka Sinecká, Jakub Šedivý a Petr Velebný, Petr Dvorník, Martin Srbek.

 Oproti původním plánům ve Švýcarsku volíme jen prodloužený víkend. Jelikož jsme liší a chceme hlavně do BIGWALU, plánuje Jitka částečně místo celodenní cesty aspoň souboje s železnými ferratami.

  

Hoher Dachstein – jižní stěna

OBECNOSTI K CESTĚ, OBLASTI

Cesta autem není o mnoho delší než k severní straně Dachsteinu, do 450 km, platí se ale tunel (cca 10EUR) a mýto za výjezd na parkoviště (5 EUR/OS). Nástupy ke skalám jsou kratší a lze chodit do stěn ráno od auta. Zádrhelem jsou jen omezenější možnosti bivakování v blízkosti parkoviště, zde důrazně kempingáře vyhánějí „vyhazovači“. Spát se tak dá „tajně“ v autě, někde mezi kravinci v okolních loukách, ve skalách a nebo v Süd-dachstein-hütte za 15 EUR. Ta je od parkoviště asi 30 min chůze s malým převýšením a ve směru ke stěně HoherDachsteinu. Je zde zřejmý typický jev kdy češi spí venku, kolem aut porůznu a Rakušáci v chatách.

Jižní stěny Dachsteinu nad Ramsau a Schladmingem mají velkolepou výši kolem 1km a táhnou se kompaktně v šíři několika km. Stěny ohraničují hlavní vrcholy Torstein (2947m), Mitterspitz (2926m), HoherDachstein (2995m), Hohes Dirnl (2829m) a jsou prostoupeny obrovským množstvím cest. I mimo hlavní stěnu po v dalších částech – Niederer Türlspitz, Grosser Koppenkarstein atd. je množství jištěných cest, i kratších sportovnějších Klettergarten. Oproti skalám u Adamek Hütte nabízí jih Dachsteinu o řád větší možnosti lezení.

Ty nejproláklejší cesty jsou plné horolezců, např. do Steinerweg nastupuje ráno cca 20 horolezců. Proto neváháme v rozhodování doplnit knihovnu zakoupením pořádného průvodce – mají jej za 30EUR na chatě SüddachsteinHütte.

 

HOHER DACHSTEIN (2995m) – PICHLWEG – 22 délek, 900m, III v několika místech IV

Je to jasné – jdeme na délkový oddílový rekord :-) Tato cesta je nyní náš hlavní cíl. Budíček v 5 ráno, nástup bere 2 hodiny a není po rovince no a před námi už do cesty nastupují dvě dvojky. Startujeme tak až kolem 8:30. Před nástupem je ale sněhové pole, které odjišťujeme fixy, je to na 3 svázaná lana dáváme 2, a mačky (příp. i cepín) jsou vhodné – jedna sada pro prvního nám vystačila, ostatní prusíkují a dělají divné balancovní pohyby i proto, že sotva stojí a ještě občas prosviští lanem stržený kámen.  

  

 Nástup nad sněhovým polem a první délka IV. 

1.délka – nástup je možný dvěmi variantami vlevo ta naše a pak trochu vpravo. IV místo lezeme já a Jakub na druhém v pohorkách.

2.-3. délka – travers po šikmé polici – první trochu vzdušné radovánky.

  

4. délka – trochu naprd převislý komínek, batohy zatraceně tíží, budeme muset příště volit lehčí a skromnější výbavu. Náš téměř expediční styl tu nepasuje. Zato se otevírají pěkné pohledy do stěny.

 

5.-9. délka se dá lézt bez jištění.

10. délka je ve znamení zdržení, kdy si dýcháme na záda a skoro hodinku zabralo hledání cesty; navíc jsme se šprajcovali v komínku úzkém tak pro zasloužilé hladovkáře, druhou část délky šel Kuba s Petrem jinudy než my, zkratkou doprava a spíš si to ztížili. Následuje traverz po policích.

14.délka – zde je vrcholová kniha, ale další těžší místo, nad komínem následuje překrok doleva sice odjištěný borákem, ale nepříjemný. Mě se tedy zdál, že vyhazuje, nebo jsem asi nenašel ten „klíčový chyt“, ale Kuba říká že tam je, tak tam je.

Následují police a ještě jeden těžší výšvih. Délky v horní části cesty jsou tak do III na rozhraní místy ne/jištění a dají se opravdu kvaltovat. Na vrcholu cesty jsme těsně před setměním kolem 20h.

Za 22. délkou je k odjištění ještě 23. délka vodorovně k feratě. Tou již za tmy slézáme a dole raději slaňujeme jeden neodjištěný úsek na ledovec.

 Ty panoramata …

Nicméně se mi zdálo, že délka cesty, nedostatek tekutin, vedro ve stěně, občas ztráta cesty, čas, ztráta frienda (kovového) atd. nám ke konci začala poznamenávat psychiku, jistotu a morál. Ale zase tak hrozné to nebylo, spíš zmiňuji jako drobný náznak útrap, jež by  měl horolezec trénovat  psychicky  překonávat.

Následný sestup k horní stanici lanovky a feratou bereme zvolna za svitu měsíce, u SüddachsteinHutte chaty jsme v 1. hodinu v noci. Je zamčeno a tak noc trávíme ve žďáráních za solidního asi dvouhodinového slejváku. Tak jak to v horách má být 🙂 I když Rakušáci z nás asi byli ráno paf.

 

ZKUŠENOSTI z bigwólu (pro příště):

         přivstat si, natvrdo, ať je rezerva pro nečekané příhody

         neflákat se, jen lézt a lézt – nulové prostoje

         mít všestrannou pohybovou průpravu, fyzičku, výdrž

         mít lehký batůžek, s bivakem nepočítat jen si ale vzít žďárák, lehčí boty na sestup stačí.

 

Jitka si během dne střihla přelez 4 ferátek, z nichž ta nejdelší – tuším Johanweg je za „E“ převislejší – pěkný výkon.

 

NIEDERER TÜRLSPITZ 2366m  SO-Verschneidung – 4 délky, 140m, IV místy V-

Taky zmíním cestu z prvního dne – nachází se pár metrů vpravo od JV hrany hory. Spíše  sportovka, řekněme, odjištěná, výborná na rozlezení.

  

Lezem Já (1 a 3.dl)s Martinem (2. a 4. dl) a ve třech Jitka (1 a 3. dl) Petr (2 a 4dl.) a Jakub. Nejtěžší místa V- nejsou záludné, je to komín, který se dá přelézt rozporem a osazen je několika boráky. Byť nějaké to sprosté slovo jsem od Jitky nahoře zaslechl 🙂 Velmi zajímavá je poslední délka s vyrovnaným čtverkovým lezením.

Zůstává  otázkou zda je lepší slanit z horních boráků přes levou stěnu a nebo slanit cestou výstupu jak nám poradili (asi) Angličtí předlezci. Mě tedy zaujalo jak přes mou pozici v klíčovém místě slanily dvě sličné horolezkyně – jedna z nich pak zapomněla na konci lana rozvázat osmičkový uzel a lano se jim samozřejmě někde nade mnou při stahování seklo. Což jejího přítele evidentně nadzvedlo. Zajímavostí je ale, že se lano pak seklo i nám bez uzlu na konci. Obě zaseknutí samozřejmě generovaly kamenné sprchování, bez pěny. Cestu doporučuji, byť nástup vezme tak necelou 1h, ale jde zároveň i o efektní procházku. Je v rakouském průvodci.

DALŠÍ NÁMĚT

Hned pod JV pilířem je sektor jednodélkových sportovek a tipl bych, že se v místě dá i přespat, voda teče trochu níže v potoce. K Niederer Turlspitz nás ráno poslal Honza – VH-áčko – ten člověk je snad všude, náhodou jsme jej potkali v 6 ráno jak vede skupinu ferratistů.

To jen tak naokraj, jak je ten svět malý, nebo jsme my velcí ? … 🙂  No nepřehánět, ale radost z povedeného výletu určitě přetrvá. 

Petr Dvorňas

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *