Bolívie 2023 – putování a vrcholy 

22.4. – 13.5.2023 Petr Dvorník, Vlaďka Carrol, Pavel Halada, Terka Rozehnalová, Michal Valkoun, Honza Homola. Cíl náhorní planina a pár vysokých hor.

LA PAZ – město na úrovni vrcholků Alp

Přistáváme na mezinárodním letišti El-Alto ve výšce 4.150 m n.m. A je to šlupka. Už v hale zřízenci/zdravotníci odchytávají motající se cestující a dá se zde koupit pár loků kyslíku. Následující program na pár dní je jasný – aklimatizace, přizpůsobení se. Pro ubytování v centru máme parádní hostel La Posada De La Abuela. Na hlavní pěší zóně poblíž centrálního náměstí a basiliky San Francisco. Dva dny tedy brouzdáme pěšky a lanovkami po vyhlídkách, demonstracích, tržnici a restauracích.  Což je spojeno se začátky střevních příhod. Odsud plyne doporučení na lék Enterol (i prventivní). Každopádně je LaPaz obrovský zážitek a neskutečné lidské panoptikum. 

JEZERO TITICACA – ostrov Isle de Sol (3.800 – 4.000 m)

Busem přijíždíme do Copacabany a adsud trajektem na Isle De Sol – posvátný ostrov Inků. Přes něj vede krásný a nenáročný trek s možnostmi ubytování a restauracemi. Začínáme u svatyně Pilco Kaina, nocujeme v Yumani. Výška je znát na pomalém tempu. Ráno Michal stižen žaludečními problémy otáčí dolů k pobřeží a my pokračujeme tůrou až na Ruinas de Chinkana a dolů Challampa odkud se lodí a busem vracíme všichni do LaPazu.     

SOLNÁ POUŠŤ, SOPKY, DIVOČINA

V rámci poznávání jsme vyrazil 27.4.2023 nočním (spacím!!) busem na jih. V Uyuni si najímáme auto s řidičem a komerčním výletem. Ženy z několika agentur na nás použily originální metody (pomluvy konkurence).  Ale nižší cena znamená nakonec horší službu, když řidič celou cestu žvýká koku, večer se ožere, v noci souloží s místní Muchachos, ráno je mimo a nestartuje mu ani auto. 

Zcela unikátní zážitek je nocleh v solné poušti v hotelu celém ze soli. Skvělá je i prohlídka starých parních lokomotiv, které tudy před lety jezdily z Chile. Vůbec celé okolí připomíná divoký západ u  Death Valey. 

Pokračujeme směr k hranicím Chile a v sedle Mirador odbočíme a již lehce boulderujeme.  Následuje dvoudenní jízda “scenic road” směr Laguna Colorada s plameňáky. Autem se ocitáme téměř v 5000 m. Až téměř u hranic s Argentinou se nacházejí horké jezírka s kouplemi, gejzíry, bahenními vývěry. Cestou zpět si procházíme krásnou Laguna Negra – skalnatý kaňon plný jezírek, činčil, lam a jiné zvěře. 

CORDILLERA – CONDORIRI (4.000 – 5.370 m)

Aklimatizace na výšku tedy pokročila. Náš první útok jsme uskutečnili  od 1.5.2023 v horách pár hodin jízdy o LaPazu. Oblast Condoriri od jezera Laguna Sura Kkota. Po dvoudenním putování přes liduprázdné sedla a doliny jsme vyšli snadno na Pico Austria (5327 m). Následoval výstup na Pequeňo Alpamayo (5370 m). Který lze rozhodně doporučit. Jde o jednodenní ledovcovou tůru s tím, že na předvrcholu 2 cizí turisté otáčeli. Naše téměř celá skupinka zdolala vrchol. Závěrečný úsek je o jistotě chůze v mačkách s turistickým cepínem. Slézá se strmě asi 80m a nahoru po strmém hřebenu, s  dojištění lanem v jednom skalním traverzu a výšvihu (obt. cca 3 UIAA). 

4. 5.2023 odpoledne jsme zpět v LaPazu. To že jsme si vzali lokálního průvodce s terénním LandRoverem či osly nám značně ulehčilo vymýšlení a manipulaci s baťohy. Navíc skvělá příležitost proniknout do myšlení a života kmene Aymarů.      

CYKLO: DEATH ROAD – ze 4650m do 1200m

7.5.2023 vyrážíme na busem na horu nad LaPazem odkud vede cyklistický sjezd Death road – ze 4650  do 1200m. Při startu sněžilo ale postupně trasa prochází všemi biomy a lze sledovat měnící se floru a faunu až na úroveň teplého pralesa. Na trase je zákaz vjezd automobilům takže jde o bezpečnou jízdu 70 km pořád z kopce. Nejprve po asfaltu a pak prašno-kamenitou cestou. S parádními výhledy na prales, hory, vodopády, rokle …. Zabít se pádem do rokle ale dá, třeba pořizováním selfie během jízdy.    

Naše další cíle v Cordillera Blanca narušuje předpověď velkého přísunu sněhu. Proto měníme plán a jedem na Západ k hranicím s Chile zdolat velké sopky. Pavel s Vlaďkou si kupují letenku dolů do pralesa u Rurrenabaque, kde stráví pár romantických dní mezi indiány.

VRCHOLY:  ACOTANGO 6.052 m + PARINACOTA 6.348 m

Město (pueblo) Sajama  je centrem národního parku se stejnojmennou sopkou – nejvyšší horou Bolívie.  Postupně zdoláváme 2 jiné sopky přímo na hranici s Chile.

Acotango 6052m je zajímavé tím, že se dá dobrým LandRoverem vyjet až do 5500m. A jde o technicky lehký trek v mačkách i bez lana. Ale výška už působí více komplikací. 

Na vrchol Parinacota 6348 m vyrážíme z BC 5130m o půlnoci abychom byli odpoledne co nejdřív dole. Terezka to bohužel s bolestí hlavy a příznaky HN záhy točí zpět do BC s dopomocí. Na vrchol je cesta technicky lehká ale dlouhá. Dosahujeme jej Já, pak Honza a Michal. Musím zmínit, že Michal si před 2 měsíci exhibicí na boulderu přetrhl achilovku a jen díky unikátní péči a mimořádné vůli se mu podařil tento husarský kousek. Na vrcholu sopky je neskutečná díra. Stíháme sestup zavčasu v BC jsme před sněhovou bouří.  

Odměnou jsou upravená jezírka s horkou vodou kolem Sajamy, které mají neskutečnou regenerační schopnost. K jejich pramenům vede i trek a dá se uvařit vejce.  

Stručně. Bolívie představuje jiný svět. Ekonomika je postavena na produkci a prodeji Koky, částečně se na jihu těží nerosty. Většina obchodů jede v šedé zóně s vědomím státu. Takže i veřejné služby kulhají. Např.  MHD v hlavním městě není a funguje jen lanovka pro turisty a bohatší. Místní chodí pěšky. Jen v LaPazu působí asi 600 gangů, přesto se to turisty netýká, cítí se bezpečně, koupí vše potřebné – to nejsou to důvody zde nejet. Pokud se člověk mentálně vyrovná s tím, že navštěvuje autoritářský stát spolupracující s dalšími zločinnými režimy. Běžná populace je pak většinově velmi chudá a má co činit aby se vůbec uživila. Ale přesto jde o neskutečně pozitivní lidi. S žádným náznakem nepříjemnosti jsme se ani nepotkali.