Jizerská “50”

Jelikož nejlepší nápady se rodí v hospodě, námětu “dát trasu Jizerské padesátky“ se chytila většina účastníků již na přechodu Brd. Akce, pojaté jako jednodenní, dne 30.1.2010, čistě sportovní s orientací na VÝDRŽ 50 KM POD SOLIDNÍM ZATÍŽENÍM se zůčastnili:  Beďa, Franta a Pavel Vilím, Dvorňas, Honza, Polda, Žiži.

Byť předpověď strašila mocným sněžením, podmínky byly zcela jiné – ráno jasno, nad horami jen oblačnost, která se ale průběžně protrhávala, teplota -3C až -4C. Podle rozhlasu měl být Bedřichov bez řetězů nedostupný a vše zapadané sněhem – nepravda, dostupnost dobrá. Jen člověk nesmí věřit žurnalistům. 

Startujeme v Bedřichově cca 9:40, to je trochu později, což se projevuje zácpami a kolonami na magistrále – běžkařskými. Těmto amatérům brzy v nekonečném kopci ukazujeme záda. Občas zamrzí jen profík který ukáže záda nám, ale po 1,5 h máme za sebou nejhorší úsek stálého stoupání na Hraniční 1001m.n.m. a k bufetu „Knejpa“ (10. km) . Zde se k nám připojuje Pavlův kamarád – Michal. Polda s Žižim již od začátku avizovali trať kratší, pohodovou, trhají se ale nakonec odjeli solidních 37 km (každý).

Myšlenka na lahodný mok po drtivém výstupu nikoho paradoxně nejímá, je to spíš na zvracení, takže odbočujeme doprava na Hřebeny a konečně přicházejí první sjezdy, s výhledy na osadu Jizerku, která je sakra daleko a nebude ani v polovině trati. Zatím panuje nejistota, zda to vůbec dáme celé. Objíždíme zprava horu Jizeru s pěknou skalkou na vrcholu (uf konečně šutr), Černý vrch až k „Bunkru“. Zde se trasa točí doprava a po 2 km od bunkru zastavujeme na Jizerce (22. km). Vzpomínky na jídlo nás bez zaváhání zahání do Restaurace na oběd, mocně do sebe soukáme ty polívky, palačinky, guláše i piva a kofoly. Ztráta obědem – 40 min, je kolem 14 hodiny a vyrážíme dál, už zbývá jen 28 km. 

Z Jizerky se jede jinou trasou zpět, hned za hospodou sjezdem dolů a pak výšlap zase k Bunkru. Od Bunkru vede trasa na Smědavu, v celkem pozvolných klesáních, stoupání je méně, do Smědavy (cca 30.km) je sjezd prudší. To byla paráda, konečně doháníme čas. Ejhle, sjezd je vykoupen tříkilometrovým stoupákem. Nahoře se trasa nachvilku spojuje a poznáváme starou dobrou Knejpu, dá se říci, že je vyhráno (33.km). Odsud již profil tratě klesá a nejde jinak než dojet.

Optimismus pod Olivetskou horou chladí Honza (42.km). Tato hora je správně také součástí trasy, takže to bereme zase lesem nahoru, ale to už je vidět, že ani být nemuselo. Tváře brunátnějí, nadávky jsou častější. Vidina cíle ale vede k neskutečným výkonům, tým se šine vytrvale k cíli a po drobnějším úhybu z trasy v posledním kilometru, kdy cesta lesem nebyla jasná brzdíme o kamínky asfaltky mezi chatami v Bedřichově (50.km).

Chvíli ještě řešíme rezervy, kdo by kolik ještě km dal – jsou zhruba v rozsahu 0 km až 20 km. A padá tedy dokonce návrh dát příště Krkonošskou „70“. Ale to je asi z hladu a tak raději vyrážíme ku Praze; Žiži jako správný horal míří na noční výstup na Sněžku.

Určitě je úspěchem, že to dali všichni kdo 50 km trati dát chtěli. Čas 6 hodin, pomineme-li oběd, asi neohromí sportovce orientované na běhy , ale všichni účastníci výletu byly jím spokojeni. Zastávky byly, jídlo bylo, focení bylo. Všechno bylo.

Horám zdar

Dvorňas