Výlet na ledy u SonnBlicku

 

 

Onoho pátečního večera se v Raurisu ustálil teploměr asi na -12C. Tedy ideální teplota na výjezd na chatu Kolm-Saigurn v otevřeném vleku za skútrem (Hüttentaxi). Takže těch asi 5 km jsme si náležitě užili.  Ráno vyrážíme všichni společně. Složení výpravy: Jan Kubíček, Beďa Púček, Hanka Kaněrová, Petr Holý, Jakub Hejný, Martin Srbek  a Petr Dvorník.

Barbara Fall, WI 3, 50 m   Kvalita dobrá, u ledu je dost lidí, dokonce i Rakouská horoškola, ale vměstnáváme se a každý si led vylezeme.

Martina, Béďu a mně, pak zaujal vedlejší nahnědlý led Pinkl Flink, WI 4, 55 m
Ne že by vypadal pěkně, spíše zajímavě sračkovitě. Martin se pokouší do ledu nastoupit, ale stále se žlabem sypou hromady prachového sněhu, který se sbírá někde nad ledopádem. Po asi 1 metru lezení se zatemňuje a nás uzemňuje prachová lavinka. Hecujeme Martina k dalšímu postupu, ale podmínky jsou marné.

 

  Martin a „hnědý led“

Zbytek skupinky ve složení Jakub a Martin + Petr Holý a Hanka míří k největšímu ledu

Kolm-Sai Hauptfall, WI 4/4+, 60 m

Zdolávají porůznu spodní snažší pasáž, ale z obavy ze tmy to otáčejí před klíčovým kolmým výšvihem ve druhé části ledopádu. Jakub s Honzou využili i nabídku místního horolezce a „na druhém“ lezou část pravého ledopádut. Škoda, tento led jsme ani druhý den nezdolali kvůli jeho plné obsazenosti.
 

 

S Martinem a Béďou ještě navštěvujeme led  Just yak it, WI 4-, 40 mkterý je rovněž obsazen, ale vpravo Martin dolézá jednu kratší délku ke štandu ze smyček. Trošku je to boj, linie je málo vyledněná.  Při slanění došlo i na příhodu. Byli jsme líní si srovnat lana a shodili jsme dolů velký uzel. Ten uzel sice vyšel až na zem, ale sjel ještě pár metrů do žlábku, žlábkem dolů do potoka a polozamrzlé tůňky. Tůňku zasypaly hromady uvolněného sněhu a  lano prostě nejde vytáhnout. Přichází tma, visím v prusíkovi nad tůňkou tahám, hrabu – no, nakonec se povedlo uvolnit. Stará zásada – než hodíš lana  přemotej ho – platí vždy.
 

 

2. den – Po ránu fouká teplý vítr a je dost nad nulou – obleva.

Většina výpravy vyráží na ledCascadi, WI 3/3+, 35 m. Zjišťují, že je nekompaktní, poloroztátý. Proto zdolávají vedlejší menší ledy Tabasco WI 4+, 6 m  a část Vegetari WI 2, 25 m (Petr Holý si v něm vytáhl první ledovou cestu – gratulace, jen tak dále !)

 

S Martinem jdeme opět na led Just yak it, WI 4-, 40 m. Konečně je volná střední část, takže vytahuji ji středem až nahoru ke štandu z křovin. Kvalita ledu je i s ohledem na oblevu dobrá, cesta je obtížnostně tak akorát, konečně řádný zážitek. Nejprve se nahoře objeví nějaký Kaliforňan s horním jištěním a diví se kdo tam sedí, Martin se objevuje po něm.  
Kolem oběda už v dešti vylezeme Tabasco WI 4+ 6m, Martin to táhne vedle klíčového pilířku vpravo, neboť nehezky teče.   

 

Jakub Honzou ještě potrénovali na ledové věži u chaty Eisturm, WI 3-4, 10 m (lidově Eis Falus) .  V 15h už míříme na kabrioletu Hüttentaxi v dešti k autům a spokojeně vysportovaní domů.

Petr Dvorník

Hádanka: kdo je fotce?

 

Horolezectví|ledy

Diskusní téma: Výlet na ledy u SonnBlicku

Datum:22.01.2013

Vložil:já

Titulek:pěkné

To jsem já 🙂
Díky za pěkný článek

pan X

Odpovědět

JménoTitulekPříspěvek