Nepál > Mera Peak 6.461m + trek přes 5 sedel

18.4. – 14.5.2019

HO Štand-Art Hanka Kaněrová, Petr Dvorník

Pavel Halada, Honza Homola, Vlaďka Carrol, Michal Valkoun.

KAPITOLA I.

Popsat půvaby Nepálu není v možnostech tohoto článku. Různé vůně, hořících tyčinek či mrtvol, exotika hindu, smrad aut v KATHMANDŮ – to neumím dát do wordu.  A pak velkolepá tůra přes hory u níž aspoň stručně přiblížím oč šlo. Začalo to jízdou smrti dodávkou, ale tady se vlastně neumírá, jen reinkarnuje, takže normálka. Pokračovalo to pohledem z přistávajícího Turboletu L-410 na rozbitý Turbolet L-410, vedle vyhlášené přistávací dráhy v LUKLE (2800m). Na kterou může přistát jen pilot se školením od pilotů z Kunovic. Dráha je ve svahu a má 350m, většinou to stačí.

Z Lukly se šineme šněčím aklimatizačním tempem cca 400 výškových metrů za den. Již jen po pěších stezkách hemžících se nosiči, turisty, místnímí a jejich dětmi, většinou jdoucími z/do školy.  NAMCHE BAZAR je poslední větší městečko na nákup a první jačí steak. Oproti davům mířícím k Everestu se stáčíme jinam do údolí řeky BHOTE KOSHI NADI. Paráda – začátek budhistiského vysokého Himáláje, končí Hindukultura. Všude čisto, krásné Stúpy (modlitební kaple), barevné domky, ubývají turisté a vrcholem je krásné THAME (3800m – Silné město) s klášterem THAME GOMPA. Vidíme jak se za okny děti učí v červených budhistických pláštích a my za okny míříme poprvé na aklimatizační výlet 4000m. V LUNDE (4380m) je posledních pár domů v tomto údolí, dál vede jen stará obchodní cesta přes zavřené sedlo do Tibetu.

8.den zdoláváme první sedlo RENJO PASS (5360m) a scházíme do GOKYO (4800m). Konečně sníh, stačily jen návleky příp. by se hodily i nesmeky. Konečně výhledy – vidíme Makalu, hlavní hřeben je v mracích a Everest tušíme před námi. Některé dva (nečleny našeho oddílu) pak trápí nespavost či lehká bolest hlavy. Oddílová lékařka ale zkušeně ordinuje Acetazolamid a je vyřešeno. Gokyo je nenadarmo cílem trekařů, zamrzlé jezero DudhPokhari, výhledy na ChoOyu, údolí obřího ledovce Ngozumba vrývají nezapomenutelné obrazy.

Přes 1km široký ledovec plný suti, obřích děr a volných kamenů se přesouváme do DRAGANGU (4700m) abychom se 10. den „přehoupli“ přes sedlo CHO LA PASS (5368m) do dalšího údolí. Slunce peče všechny, Vlaďka statečně bojuje. Ono to vstávání ve 4.00 ráno není jen tak. Každé sedlo je slavnostně ověšeno barevnými vlaječkami s budhistickými modlitebními texty. Sestup je lehce po skále a objevuje se nejkrásnější hora světa AMA DABLAM (6814m). Té už se nezbavíme, jde vidět skoro ze všech míst centrálního Himáláje. A není tu jen ona – další obří skalnaté štíty asistují – ArakamTse (6423m), Lobuche (6019m). 11. den se vyloupneme nad stezkou vedoucí k BC Everestu plnou „lidských mravenců“. Musíme s nimi zkřížit trasu a jednu noc, takže v Lobuche (4910m). Holt Cepři (vyhledej na webu) a jsou na nás i škaredí. Ale Pavlových „44“ to nezastaví.  A rychle pryč směr další sedlo.

Cesta začíná zase nepohodlně po ledovci s výlezem na obří morénu a z ní zase 100m výškových dolů. A pak už jen nekonečně vzhůru kolem horního ledovce s pěknou dolinkou pod horou Pokhade až do sedla KONGMA LA (5535m) s dosud nestrmějším výstupem. Po sněhových polích, pěkných chodnících, sami míříme do obrovského údolí a do poslední vesnice – Chukungu (5200m). Kolem nás je jen monstrózní Lhotse (8516m), Nuptse, Makalu a samozřejmě Ama Dablam. A před námi obávaný hřeben AmphuLapcha, který musíme přelézt.

Úžasné místo akorát na 13. – odpočinkový den. Nahoře zasněžilo a jak ráno vysvitne, hned se kolem obce provalí povodeň. Po opadnutí vody je i čas na koupel zadků v ledovcové říčce. Možná je to zbytečné, neboť v 5000m se už bakterie nerozkládají. Místní se nemyjí vůbec a sprchy tady ani neznají, takže jsme holt šampóny z Prahy. Žereme vajíčka, rybičky v oleji a vše co se dá. A pořád porovnáváme ty solární nabíječky a v této chvíli už mohu potvrdit, že značková není vždy ta nejlepší.

KAPITOLA II.

Nastává druhá – ta dobrodružnější část výletu. Zakempujeme ve stanech pod sedlem. Jak nám část (větší) nesou Sherpové, tak začínají nervóznět a čekáme vzpouru. Tudy holt běžně už nechodí. Jeden dostává regulérní výškovou nemoc, takže jej odvádějí dolů a končí. V noci dost mrzne Šerpové sestupují spát do Chukungu, umí neuvěřitelné přesuny. Naštěstí jejich vůdce Kamal je spolehlivý a ráno vyrážíme.

Výstup je dost strmý po sněhu, pro horolezce brnkačka. Ale je v něm několik „turistů“ bez maček, kteří neumějí slaňovat a blokují cestu. Horní část je osazena fixy 3x 40m. Ten horní je i s kratším lezením cca 3UIAA  a dolezem kolem ocelového lana. A tak jsme dali obávané sedlo AMPHU LAPCHA (5839m).  A nahoře dokonce Češi z Ádru – a je veselo. Cesta dolů je zajištěna feratou pak, ale prudce klesá dolů po sněhových polích, pod séráky, občas s fixy, nosiči mají dost. Ale dole pod sedlem je brzy kemp POKHARI (5500m) s menší salaší v níž mohou dobře přespat a my kolem ve stanech. Docela mrzne cca -5° až -10°C.

V údolí řeky HUNKU už je pravá divočina, s jednou prázdnou pěšinkou a obřím prostorem kolem. Celé Krkonoše by se na dno vešly několikrát. Jen moréna kolem HUNKU GLACIER má cca 200-300 m výšky.

16.den klesáme mírně kolem řeky HUNKU. Vlevo je BARUNTSE (7000m) a pak CHAMLANG (7300m). Tady jsme se měli potkat s Márou Holečkem, ale je o den za námi, takže to nevyšlo. Následoval jeho a Zdeňka Háčka úžasný a světově oceněný devítidenní prvovýstup SZ stěnou CHAMLANGu nazvaný UFO (viz UFO ).

V KONGME DIGMA (4800m) nás chytá sněžení a déšť, takže čekáme, ale s ruskými horolezci je taky vždy veselo. 18. den začínáme pomalu vrcholit. Nejprve mráz, azuro a pak v mlze tápeme a stoupáme až do HIGH CAMPU na MERA PEAK (5800 m). Je to stísněné místo v závětří skály a na passblind se nám zázrakem daří získat erární stany pro 6 osob.

Vstáváme ve 3.00 rozednívá se brzy a stačí se otočit – jako první svítí špička Everestu. Kopec je v plné kráse. První odměna. Výstup je pozvolný, ale narušuje jej silný protivítr. Počítáme kroky, někteří přemáhají únavu či hlad a zimu. Musí se to hol řešit direktivně, protože kvůli takovým blbostem se vrchol nevzdává. Na kopci jsou asi čtyři malé skupinky, žádný nával a zase ten Volodimir ze Sibiře.   Závěrečná výšvih a vrchol MERA PEAK (6476 m). Je jasno, centrální VELKÝ HIMÁLÁJ všude kolem (zleva ChoOyu, MtEverest, Lhotse, Makalu, Kančendžonga) a celá naše 150 km dlouhá trasa.

Takže šup dolů do Khare Camp (5045m). A zase dolů do malebného Kote (3691m). A začíná být vedro a kolem pralesy plné Rododendronů (zde jsou to stromy a lesy). Pokračujeme kousek údolím kolem hučící krásné řeky KHOLA a pak zase stoupáme – ale úžasnými pralesy kvetoucích rododendronů k lodge Thuli Kharka (4300m). Jsou to turisticky vděčná místa na treku k Makalu.

22.den po ranním Tibet Bread ještě poslední stoupání a poslední sedlo ZATRWALA (4610m). A teď už jen 1800 m převýšení dolů, suťoviskem, pak zase kvetoucími rododendrovými lesy, loukami. Pot povoluje pod rostoucími teplotami, což řešíme koupelí ve vodopádu a v Lukle je co slavit. Paradise Lodge lze doporučit, nejen proto, že zde spal podle fotek majitele Edmund Hillary a Dalajláma.

V Káthmandů je 35° a neskutečný smog. I tak zde doporučuji aspoň 3 dny strávit. Například sledováním rituálů při loučení se a pálení mrtvých v Pashupatinatu, včetně Budhovy jeskyně v níž Budha meditoval. Prohlídkou hlavní Stúpy, a nebo opičího chrámu Svajámbhúnátu. Úplně nejvíc mně ale na kolena srazil Bhaktaphur – staré královské město v němž je to stále vše při starém. Vůz královny, který fotil Zikmund s Hanzelkou stál na ulici, a lidi stále žijí autenticky v oněch vzácných řemeslných stavbách. I hlavní náměstí Dúrbár s Khumari palácem princezny a okolními stavbami a ulicemi je úplně jiný svět.