Mischa bloguje: Nikdy neříkej nikdy aneb návrat do Francie

27.5.2012 František Vilim 0 Comments

Vzhedem k tomu, že už se mi podařilo zkompletovat vcelku obstojně okolí Montpellier, nastal čas na to, posunout se trochu dál od moře, a to směrem k Nîmes.

Jako obvykle se nebudu moc zabývat představováním oblasti, když už to perfektně zvládl Jirka Sika ve svém článku na lezci, ale spíš dojmům, a hnidopišsky opravím pár faktických chyb, které ve svém článku má.

Collias se nachází poblíž Pont du Gard, v okolí říčky Gardon (nikoli Gard, jak tvrdí JirkaS), která dala jménu celému départementu, jehož centrem je zmíněné Nîmes. Z Montpellier je to trochu dál, než okolní oblasti, celých 70 km (takže zhruba jako na Roviště z Prahy), což by nebyl až takový problém, ale člověk se teda slušně plácne přes kapsu za dálniční poplatky.

Cestou prolistovávám nedávno vydaného průvodce „Falaises du Gard“, k jehož nákupu láká lezec s neuvěřitelně červenou hlavou na titulní stránce (to asi autoři chtěli odradit případné kupce). Elodie už stihla označit, jaké cesty si budeme muset dát, takže to vypadá na poměrně vyčerpávající program.

Collias je středně velká oblast, kde se průměrný softmover, který leze v mých číslech (čili 6a-b+) zabaví na cca 2-3 dny. Francouzských šestek je zde relativně hodně. Naleznete tady i ohromné množství hodně lehkých cest v obtížnosti kolem 4-5b. Navíc velice slušně odjištěných. Nevýhodou pro letní měsíce je ovšem jednoznačně orientace na jih, a neuvěřitelné množství lidí díky snadnému přístupu z vesnice.

Každopádně my jsme si zrovna vybraly na lezení dny, kdy bylo v Praze o deset stupňů více než na jihu Francie (taky nechápu, jak je to možné), a šílený vichr, takže nám na sluníčku bylo vcelku příjemně. Byla jsem na Collias docela zvědavá, protože jsem na něj slyšela celkem pozitivní ohlasy od svých francouzských kamarádů, na camtocamp.org (francouzská obdoba lezce s méně konfliktními debatami) jsem se ale dočetla krátké a výstižné „très patiné“ (=velmi oklouzané).

Na rozlez jsme si daly nějaké 5b v sektoru Bimbo ve standardní francouzské délce asi 35m, a pak jsme se rozhodly přesunout se do sektoru Oeuf, kde jsme si vyhlídly cestu Mariette et soupir za 6a. Nějak ten den nebyla chuť zkoušet něco těžšího, pro mě to přece jen bylo skoro první lezení venku od mého prosincového návratu do Čech, tak jsme si říkaly, že polezeme na pohodu. Každopádně Mariette byla trochu facka do obličeje, hlavně v klíčovém místě. Ona to normálně asi byla brnkačka za 6a, navíc hezky odjištěná, ovšem stup v klíčovém zvedáku vydával při zatížení lezečkou podobný zvuk jako když zavíráte špatně naolejované dveře a pak mi z něj ustřelila noha. Cestu jsme dolezly, ale mezi doporučené bych ji asi nezařadila.

Pak jsme se přesunuly do sektoru Psychose. Tedy původně byl cíl dojít do vedlejší Shanghaïe, ale měly jsme dost problém zjistit, kde jsme. Na skále moc názvů cest není, no a dvě ženské s mapou, to asi není třeba dál rozvádět. Tentokrát vycházelo nacvakání presek zase na mně, tak jsem si vybrala Petit toit za 6a+ v domnění, že když je v názvu slovo střecha, tak tam snad nebudou nějak moc technické kroky. Ty tam nebyly. Ale ani tak nějak celkově se překvapení nekonalo, pořád jsem čekala, kdy přijde to místo za 7- a pak už jsem najednou byla u slaňáku. Cesta byla moc hezká, ale tak nějak na 6a+ asi docela lehká.

Trochu nás to namlsalo, tak jsme si řekly, že přeci jen zkusíme něco těžšího. Volba padla na Mec plus ultra 6b, což je linie, zdola vypadající tedy dost nepřátelsky díky postaršímu koužku v místě třetího jištění, ale zdání klame, je velice dobře odjištěná. Každopádně zadarmo není a klíčový krok spočívá v navalení se a následném dřepu na pravé noze za naprosto nulové chyty na ruce. Já se s tím dost peru, tyhle technické vychytávky mi brutálně nejdou, ale za pomoci expresky rovněž překonávám nástrahy a úspěšně se doplazím ke slaňáku.

Elodie si narozdíl ode mě v plotnách chrochtá a navrhuje pustit se do sousední 6c – Les Indes noires. Linka je to fakt krásná, ale teda tohle 6c je skutečně za 6c a moc nám to nejde. Respektive Elodie to nějak tak, sem tam za pomoci presky, zkrokuje, já se ale v jednom místě ani nehnu a zbabělecky si nechávám pomoct lanem. Vraťte mi moje převisy!

Celkový dojem z Collias je vesměs pozitivní, asi jako všude v Gardu je první, co vás praští do očí, překrásné prostředí. Nádherně čistá řeka, bílé skály, starobylý most v pozadí, no romantika hadr. Co se týče lidí, tak my jsme tady byly ve čtvrtek a byly jsme překvapené, že jsme asi čtyři-pět dvojek přes den potkaly, o víkendu tu musí být asi dost lidnato. Pokud jde o spaní, tipy tentokrát nemám, ovšem za předpokladu že byste nenašli klidný bivak u řeky, ho určitě najdete v nedalekém Russanu. Návštěva Gardu celkově stojí za to, jelikož místní skály nejsou mezinárodně moc známé (tj. nejsou ani tak strašně olezené) a oblastí je zde tolik, že si dva na dva týdny zalezete naprosto bez problémů – když vás omrzí Collias, není problém popojet do Russanu, Pont St Nicolas, Aubais, či známějšího Seynes.

Nové poznatky:

Francouzi neumí správně cvakat kruhy.

Mischa

Nová slovíčka:

une coulée – nevím, jak se tou říká česky, ale je to světlé místo na vápenci, které působí, jako by po něm stékala voda, ikdyž je suché, v překladu coulée znamená něco jako „stečenec“

tirer au clou – čapnout expresku

1. díl seriálu Mischa bloguje – Proč jet na studijní pobyt na jih Francie

2. díl seriálu Mischa bloguje – Thaurac s průvodcem bez průvodce

3. díl seriálu Mischa bloguje – Pourquoi Dentelles? Parce qu´elles sont magnifiques!

4. díl seriálu Mischa bloguje – Horolezecká stěna Grabels

5. díl seriálu Mischa bloguje – Saint Jean de Buèges

6. díl seriálu Mischa bloguje – L´arête ouest, Gorges de la Jonte

7. díl seriálu Mischa bloguje – 3x nej v Orpierre

8.díl seriálu Mischa bloguje – Sainte victoire

9. díl seriálu Mischa bloguje – Pont de Barret

10. díl seriáluMischa bloguje – Russan

11. díl seriálu Mischa bloguje – Lezení v okolí Montpellier – Claret, St Bauzille, St Guilhelm le désert