Mischa bloguje: Gorges de la Dourbie a Natural Games v Millau
V červenci jezdí do Francie jenom cvoci. A proto jsem vlastně tady i já. Tentokrát jsem sem zase nejela jen za lezením, ale nutno uznat, že délka mého pobytu – celkem nějakých 19 dní, jím byla značně ovlivněna. Osud mi byl v některých věcech nakloněn, a vyšlo to zrovna tak, že můj příjezd se kryl s festivalem Natural Games, který se každoročně koná v Millau (taková větší obdoba teplického lezeckého fesťáku).
Vyrážíme z Montpellier ve čtvrtek večer s Elodie a jejími dvěma kamarády Sebem a Fredem, se kterými si nemám moc co říct, ale jinak jsou celkem fajn. Odjezd a nakupování probíhají správně po francouzsku (no prostě jedním slovem bordel), takže do Millau přijíždíme kolem jedenácté večer. Pak ještě apéro a teprve kolem půlnoci vyrážíme na koncert. Tady holt začíná noční život v trochu jinou hodinu než u nás. Z programu toho moc nestihneme, ale koncert C2C byl docela fajn. Já se asi v půl druhé ráno odebírám do naší dodávky ke spánku, přeci jen jsem po 23hodinové cestě docela unavená. Někdy ve tři doráží zbytek posádky a začnou dělat neskutečný bordel. Po hodině toho začnu mít plné zuby a odnáším si spacák co nejdál od auta. Tolerance rozhodně nepatří mezi silné stránky Francouzů.
Gorges de la Dourbie, Le Boffi
Druhý den je na programu deepwatersolo v Gorges du Tarn. Od místního Karla Běliny dostáváme tipy na nějaké sektory se super cestami přímo nad řekou Tarn. I když si ale kluci vše poctivě poznamenali na papírek, trochu bloudíme, než najdeme správné parkoviště a sestup k řece. Je to tak trochu tajná oblast a topo ještě nevyšlo, těžko říct, jetsli vůbec vyjde. Potenciál pro deepwatersolo v Tarnu není malý, každopádně v porovnání s množstvím linií, které nabízí místní skály, je skoro škoda se tím zabývat. Určitě nabízí skvělou alternativu pro parné letní dny, kdy se do skal kvůli vedru člověku nechce, ale jet sem speciálně za tímto účelem by byla blbost. Abych předešla otázkám, bohužel nejsem schopná sektor (přesněji tedy balvan se třemi cestami), kde jsme lezli, blíže lokalizovat. Celkové zhodnocení bylo spíš negativní, cesty začínaly od 6b nahoru, tak jsme si tam moc nezablbli. Ovšem palec nahoru za francouzský termín pro deepwatersolo – Psychobloc (= psycho bouldering), výstižnější by mě asi nenapadl.
Třetí den konečně lezení. Tentokrát Gorges de la Dourbie, což je soutěska viditelná z Millau (a v noci osvětlená na náklady města). Je tvořena v současné době třemi oblastmi (Le Boffi, Cantobre, Malaspes, z nichž nejznámější a asi i lezecky nejzajímavější (pokud nelezete tedy 7b a více) je Le Boffi. Lehčí cesty jsem při prolistování topa našla i v Malaspes, jejich délka se ovšem pohybuje kolem cca 20m, což není ve srovnání s Boffi nic moc.
Podobně jako v sousedních soutěskách La Jonte a Le Tarn je materiálem, jak jsem se dočetla na internetu, dolomit. Každopádně prý ale nemá nic společného se šutrem v Dolomitech. To nemůžu osobně zhodnotit, ale nejlepší přirovnání je opět to k vápencovému pískovci. Oproti Roche décolée (česky přezdívané Skříň) v La Jonte tady ale bylo hodně dírek.
Další specifikum oblasti je poměrně dlouhý nástup, který vám od parkoviště zabere cca 35minut. Ideální na něm je, že ke skalám se jde po rovině a pak s kopce. Návrat je tedy krkolomnější, ale člověk se aspoň neunaví před lezením. V rámci Natural games tady bylo natažených i pár highlines, jedna v délce asi 20m přímo nad prvními skalami před sestupem roklí. Bohužel se nám nepodařilo vidět chodit žádného borce, a týpek, který to v tu chvíli zkoušel, pravidelně padal po dvou krocích, i tak se z té propasti dole zatajoval dech. Přiznávám, že highline je jedním z mých tajných snů, ale když jsem koukala, jakou propast má člověk pod sebou, musím říct, že si nejsem jistá, že bych se na hajlajnu byla schopná postavit.
Highline vrámci Natural games 2012 v Le Boffi, Zdroj: Internet
Tady mrkněte na super video z loňského ročníku, kdy byla highline natažená mezi Vase de Cevres a Vase de Chine v La Jonte.
My jsme sem ale tentokrát přišli za lezením, a tak pokračujeme doleva do sektoru Genération mythe errant. Původní plán byl sektor Damned, ale vzhledem k tomu, že tam viselo lano vedle lana, jsme plán přehodnotili. Myslím si, že tady bylo dost narváno především kvůli Natural Games, na druhou stranu jsem na camptocamp četla, že tento sektor (Damned) je celkově dost populární, takže se asi vyplatí jít sem někdy z rána. Francouzi jsou totiž vesměs neuvěřitelní lenoši a málokdo z nich vstává před desátou. Genération mythe errant ovšem nabízí taky naprosto luxusní cesty. Délkově je většina z nich kolem 40m, najdou se zde i dvou a třídélkové, které dosahují k 80m. Podle toho, co jsem se bavila s místními a zaslechla jsem lezce, je klasa prý přísná a některé 6a jsou spíše 6b. Těžko říct. Lezla jsem tu dvě cesty – rozlezovku L´amour à tout prix 6a+ (nádherná linka, na kterou vám osmdesátka vyjde tak akorát) a Bric a brac 6b, u obou mi přišla klasa přiměřená. Jestli bych chtěla něco vypíchnout, tak psychickou náročnost místního lezení. Nevím teda, kdo přišel s tím, že pro Francii jsou typické borháky po dvou metrech. Ty byly jenom na nástupu. Pak začnou odlezy. Nejdřív v lehkém a pak tancujete v nejtěžším kroku nohama metr a půl nad posledním jištěním. Případná tlama je mnohdy dost dlouhá, na druhou stranu ale vcelku bezpečná, první tři jištění jsou opravdu blízko sebe.
Vlevo Elodie leze L´amour á tout prix 6a+, slečna v pravo leze Bric á brac 6b, který jsme lezli později
Proč teda stojí za to jet do Gorges de la Dourbie, když je tam tedy hodně lidí a jištění je daleko od sebe? Protože dolomit, po kterém se tady leze, je prostě dokonalá skála. Nohy drží na tření jako na písku, cesty nejsou oklouzané, a chyty mají bombastické tvary, a vůbec místní příroda je strašně krásná.
Co se týče spaní, tak jsem v diskuzi na lezci četla o bivaku dole u řeky nebo v jeskyni. Celkově tady najdete bez problémů několik možností, Buď na některém z parkovišť v lese, nebo v Grotte de Boffi (což je současně lezecký sektor, nabízející prásky od 7a výš), a zároveň jeskyně, kam se vměstná klidně 50 lidí. Jenom bacha na oheň. Je to tu opravdu náchylné na požáry.
Náš výlet bohužel neslavně skončil už po dvou cestách, protože se Elodie rozhodla zkoušet jedno 7a, do kterého po dvou probdělých nocích asi nebylo moc dobrý nápad nalézat, protože se škrabkochytů držela tak pevně, až si poškodila nějaké vazy v rameni a předvedla nám dokonalý nekontrolovaný pád. Naštěstí měla šikovného jističe, který jí dal hodně volného lana, a tak se sice proletěla o tři metry víc než musela, ale nešla hlavou o skálu. Teď si aspoň připadám jako menší trapka, protože na prvním a při jištění nosím helmu vždycky, takhle člověk aspoň vidí, že i na sportovkách to má svůj účel. Nicméně francouzští doktoři na rozdíl od těch českých pacientům předepisují rehabilitace i v případech, kdy je to takzvaně méně potřeba, takže do měsíce bude Elodie snad zase vesele lézt. Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré – Elodie aspoň zjistila, že ne každý zvládá před lezením normáně 8-10 piv a kalby do rána jako Jindra Hudeček, a někteří holt potřebují před lezením odpočinku více.
Neděli nám bohužel propršelo, a tak trávíme den zevlováním v Grotte de Boffi, kde poslední noc přespáváme, a čekáním na slabší déšť, který by nám umožnil absolvovat dlouhý krpál směrem k autu.
Z festivalu jsem si toho kromě dvou koncertů a půlky soutěže v boulderingu moc neodnesla, ale věřím, že program musel být fajn. Trochu mě zamrzelo, že jsem nestihlatrickline contest, ale vzhedem k tomu, že velká část slack špičky se pohybuje v čechách, doufám, že něco podobného bude i letos v Teplicích a bude to taky stát za to. Tak zase na skalách.
Mischa
PS: Pro představu, o tom jak fesťák vypadal přidávám ještě jedno video.
Diskusní téma: Micscha Bloguje: Gorges de la Dourbie a Natural Games v Millau
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
- Tatry se Sexy Spárami - 18.10.2017
- CHAN TENGRI 2015 – článek z výletu - 21.2.2016
- Velký výlet na Chan Tengri - 4.8.2015