NEPÁL podzim 2010

Jak to tedy všechno začalo? Každý by měl mít nějaký svůj sen. Mým snem bylo jet do Nepálu na trek,  abych viděl Everest. Zprvu to byl jenom nedosažitelný sen, ale postupem času se to začalo rýsovat a já začal pomalu, ale jistě dávat potřebné informace do kupy.

Vytoužený den D je tu! Můj malý batoh o velikosti 80+20l mám sbalený, a do letadla se těší palubní 40l zavazadlo, které mi bude sloužit jako útočný batoh pro jednotlivé výlety na lehko. Takže suma sumárum 20kg, což je limit do letadla.

24. 10. 2010 v 16:20 odlétám z Prahy přes Dubaj a Dillí do Káthmándú. Příchod se očekává 25. 10. v 14:45. Další nepříjemnosti jsem si odpustil, jelikož vízum jsem si vyřídil již v Praze (v obchodě NAMCHE), a tak stačilo na letišti vyplnit vstupní dotazník.

Plný nadšení jsem před letištěm hledal auto, které mě má vyzvednout a dopravit do, již z Prahy zabukovaného, hotelu Kathmandu peace guest house. Naštěstí se hotel nachází v klidné části Káthmándú, a tak si vychutnávám okolní atmosféru. V ten samý den si zajišťuju zpáteční letenku do Lukly za super cenu 230 $. Plný elánu a natěšení na trek se procházím po Káthmándú. V 18:00 je tady tma, a tak unavený z cesty zalehávám do postele.

26.10.2010  1. Den

Nevydržím! Od 6:00 jsem na nohou a ty mě táhnou do Káthmándú. Všude je krásně ticho a prázdno. Na ulicích se uklízí. Je to kontrast oproti večeru, kdy to všechno žije. O tom jsem vděčnější za tiché místečko mého hotelu na kraji turistické čtvrti Thamel. Během dne vyřizuji také nutný permit pro vstup do národního parku Sagarmatha (oblast Everestu).  Cena činí 100 $. Počasí je stabilní a je tady příjemných 30 °C. Celý den se toulám po různých zákoutích Káthmándú, jelikož chci poznat, jak Nepálci skutečně žijí. Protože ráno odlétám, tak večer platím hotel – 41 $.

27. 10. 2010 – středa – 2. den

Káthmándú – Lukla (2800 m n.m.) – Phakding (2652 m n.m.)

Ráno jsem zabalen a frčím domluveným taxíkem na letiště, kde platím odletovou taxu 170 RS (cca 43 Kč). Jelikož jsem si zapomněl slovníček v batohu, tak se mě ujímají dvě letušky s přepážky od Tara air. Cca po hodině nasedám do letištního autobusu a jedu k letadlu. Obsazuji místo hned za piloty, a jelikož tam není mezi nimi přepážka tak mohu fotit a točit přistání v Lukle. Let trvá asi 45 minut, a jelikož je dobré počasí, je vše bez problémů. V Lukle si vyzvedávám batoh a vyrážím na trek. Odmítám nosiče, jelikož si chci batoh nést sám. Po cestě se stavuji v lodge na polévku a termosku s čajem. V Phakdingu přicházím o foťák a zjišťuji to až po 1km s tlumočením mi pomáhají Češi, které jsem tam potkal, a cca po dvou hodinách mi dva nosiči donáší můj foťák, což jsem velice rád a dávám každému 500 RS. Ubytovávám se v Phakdingu : Phakding star lodge. Dávám si zde večeři: dal bhat a termosku čaje 340+18O RS, noc mě stojí 200 RS.

28.10.2010 – čtvrtek – 3.den

Phakding (2652 m n.m.) – Namche bazar (3440 m n.m.) – 5 hod.

Dávám si snídani, platím útratu (vše se píše do sešitu a platí se při odchodu) a kolem osmé vyrážím směr Namche. Ze začátku je to pohoda, ale jakmile přejdu poslední most (ten nejvyšší), tak vím, že mám před sebou dvouhodinový krpál, což je hezká masáž. Jdu, funím a odpočívám a hle, jsem v Namche. Zde objevuji Khumbu lodge, kde se ubytovávám na dva dny. Jelikož s přibývající výškou ubývá i obsah kyslíku ve vzduchu, nad 3000 m n.m. se musí již pomalu nahoru a co 1000 m mít aklimatizační den v té výšce. V případě podcenění tohoto pravidla, může dojít k výškové nemoci a v neléčené fázi i ke smrti. Jelikož tuto túru absolvuji sám a moje angličtina je velice špatná, musím na příznaky horské nemoci být velice opatrný. V Namche využívám internetové kavárny, posílám přátelům pozdravy a procházím se po Namche. Večer, když jdu spát, tak mě docela bolí hlava, tak uvažuji, že druhý den sestoupím zpět do Phakdingu.

29.10.2010 – pátek – 4.den

Namche bazar (3440 m n.m.) – aklimatizační den

Phakding (2652 m n.m.) – Namche bazar (3440 m n.m.) – 5 hod.

Po snídani si balím malý baťůžek a na lehko vyrážím na pohodové kolečko přes Khumjung. Vyrážím severo-východně od Namche. Cesta je příjemná a kochací. Po cestě v jedné pekárně s terasou, kde mám krásný výhled na údolí Solo Khumbu, si dávám za 200 RS štrúdl a vyrážím dál. V závěru cesty, kdy již jsem nad Namche, ale s druhé strany, zjišťuji, že jsem sešel se stezky a tak to beru přímo dolu menším krpálem. Dole se v pořádku napojuji na stesku a vracím se v pořádku do lodge. Na pokoji je i peřina, a jelikož je teplo, spím jenom pod peřinou a spacák mám v batohu. Je to jediné místo, kde takto spím. Můj zdravotní stav je již od rána dobrý a tak vím, že mohu zítra pokračovat dál dle plánu.

30.10.2010 – sobota – 5.den

Namche bazar (3440 m n.m.) – Tengboche (3860 m n.m.) – 6 hod.

Ráno je vždy stejná rutina. Kolem sedmé stávám, dám si snídani, zabalím a kolem osmé vyrážím. Dnes je cesta zprvu po vrstevnici a poté z kopce a po přechodu řeky po lanovém mostě začíná dlouhý krpál. Naštěstí je pozvolný a tak se jde v pohodě. Na konci je Tengboche. Měl by zde být klášter. Já ho však minul a jdu dál. Asi po půl hodině zastavuji v lodge Evergreen, kde se také ubytovávám. Seznamuji se tady s místními kluky (10-12 let). Blbneme spolu a zkouším si od nich nést nůši dle nepálského způsobu – na čele. Je to bezva zážitek. Ještě že to bylo lehké.

31.10.2010 – neděle – 6.den

Tengboche (3860 m n.m.) – Pheriche (4200 m n.m.) – 6 hod.

Dnešek je pohodový a nebýt chladu, tak i velice příjemný. Po ubytování v lodge Shangrila

zalézám již v 15:00 do spacáku, jelikož je to jediné místo, kde je teplo. V lodge se topí pouze v jídelně a to až kolem 17:00, kdy se začíná chodit na večeři. Odpoledne začíná padat sníh a napadne cca 10 cm, což najednou činí jiné a romantické scenerie okolo.

1.11.2010 – pondělí – 7.den

Pheriche (4200 m n.m.) – aklimatizační den – 7 hod.

Dnes mám v plánu přejít hřebínek nad vesnicí a podívat se do osady Dingboche. Jelikož ale ráno přichází mlha, která se nakonec ztratí, ruším svůj plán. Hřebínek by za mlhy byl hodně orientačně těžký. Volím trasu do Dughly (4620 m n.m.) a zpět. Je to sice cíl mojí zítřejší cesty, ale lepší než se válet na lodge. Při večeři zjišťuji, že jsem jediný ubytovaný v lodge. V mezích možností komunikuji s majiteli a je to fajn večer.

2.11.2011 – úterý – 8.den

Pheriche (4200 m n.m.) – Dughla (4620 m n.m.) + pleso Chola tsho – 2,5 + 5,5 hod.

Po příchodu do Dughly se ubytovávám a vyrážím se podívat k doporučenému plesu Chola tsho. Je moc hezké a vede nad ním cesta na Chola pass, kam se na zpáteční cestě chystám. Večer cítím, že jsem nachlazen, a že se o mě pokouší nějaká nemoc a tak si dávám jeden paralen. Přes noc se potím a ráno jsem jako ryba (je to jediný lék, který v Nepálu užívám).

Dnes si také přestávám kupovat pitnou vodu a používám místní zdroje bez jakékoli úpravy a také bez následků.

3.11.2011 – středa – 9.den

Dughla (4620 m n.m.) – Lobuche (4910 m n.m.) – 2,5 hod.

V Lobuche za řekou stojí lodge a po zjištění ceny (pamatuji-li se dobře tak kolem 1000 rupek) odcházím a ubytovávám se v Clouds lodge, což je jediná lodge, kde nejsem spokojen.

Toto je zároveň nejvyšší místo, kde nocuji. Jelikož mě čeká zítra dlouhá túra a velké převýšení, vím, že by to chtělo stávat již brzy a v šest vyrážet na cestu. Je ale otázka, zda se mi bude chtít z vyhřátého spacáku.

4.11.2011 – čtvrtek – 10.den

Lobuche (4910 m n.m.) – Gorakshep (5140 m n.m.) – KALA PATHAR (5550 m n.m.) – Lobuche – 10 hod.

Ráno překvapuji sám sebe a již v 6:00 vyrážím. V jídelně ještě všichni spí (nosiči a průvodci takto přespávají). Jelikož venku ještě nevyšlo sluníčko, tak je pěkná kosa a během půl hodiny mám pěkně promrzlé ruce, i když je mám v rukavicích. Jakmile ale vysvitne, začíná být hezky teplo. Zastavuji, dávám si hrozinky (moje snídaně). V 9:30 jsem v Gorak shepu, kde si dávám polévku a venku pozoruji ostatní, jak stoupají na Kala pathar. V 10 hod. vyrážím také, s tím že to když tak otočím. Jdu pomalu a funím a funím. Asi v půli cesty začínám mít krásný výhled na Mount Everest. Je ode mne cca 8 km. Během cesty mám asi třikrát chuť to vzdát, ale nakonec v 12:40 místního času stojím na vrcholu. Fotím, koukám a kochám se. Po půl hodině zas razím dolu po cestě. Využívám signál svého mobilu a posílám SMS do ČR – volat se nedá ani s Káthmándú. Zpátky do lodge dorážím v 16:00 utahaný jako kůň. Dávám si dal bhat a jdu zalézt do spacáku.

5.11.2011 – pátek – 11.den

Lobuche (4910 m n.m.) – Dzonglha – 4,5 hod.

Dughla (4620 m n.m.) – Lobuche (4910 m n.m.) – 2,5 hod.

Po asi dvou kilometrech odbočuji doprava, což znamená směr Chola pass. Jsem po včerejšku docela pěkně utahaný, a když v poledne dorážím do cíle, dávám si polévku a termosku čaje a hodinu šlofíka. Potom se venku sluním a po západu slunce, kdy se znatelně (cca 5 °C) ochladí, jdu i s ostatními dovnitř. Zde se seznamuji s Tomasem a Michalem (z Německa) u partie šachů a klábosíme o všem možném.

6.11.2011 – sobota – 12.den

Dzongla (4830 m n.m.) – Chola pass (5368 m n.m.) – Dragnag (4480 m n.m.) – 9 hod.

Dnes vyrážím již v sedm ráno a vím, že po překonání sedla mě již čeká jenom klesání. Cesta je jako vždy stejná. Já jdu, funím a ostatní mě předbíhají, ale mimo funění se cítím zdravý, což je důležité. Když docházím k závěrečnému výstupu, jsem zde úplně sám, což mi nijak nevadí. Jsem tu – Chola pass – přede mnou údolí a po pravé ruce výhled až do Tibetu (Čína) a teď už jenom dolů. V průvodcích a na netu byly rozporuplný informace, zda mít, či nemít mačky a cepín. Já si pro případ vzal obojí a cepín se mi nakonec hodil. Rozhodně bych ale mačky a cepín doporučil. V případě více sněhu by to bylo o hubu. Dole zjišťuji, že musím ještě vyšlápnout na hřebínek mezi údolími a potom už jenom asi 4 km s kopce údolím až do cíle. Potkávám zde, před lodgií, tashi friendship Tomase a tak večer trávíme znovu pospolu.

7.11.2011 – neděle – 13.den

Dragnag (4480 m n.m.) – Phortse (3810 m n.m.) – 8,5 hod.

Dnes mám v plánu dojít až do Namche, ale chtít a uskutečnit nemusí být vždy stejné. Cesta je příjemná a s menší výškou začíná být i teplo. Jelikož jsem již mimo hlavní údolí Solo khumbu, je tady i velice prázdno. Přes sedlo Chola pass moc lidí nechodí. Pěšina je krásně vyšlapaná o šíři asi jednoho metru. Najednou z ní ale vede odbočka a na skále je nápis Phortse (barvou a štětcem). Podle mapy se mi to nezdá a pokračuji tedy dále rovně. Stezka se nemění (zatím). Najednou se však zužuje, až se z ní stává jačí cesta. Jelikož se mi nechce vracet a myslím si, že tudy chodí s jaky, tak razím stále dál. Zjišťuji, že to byla blbost, ale co, jdu dál. V jednom místě už přicházím o morál, poté co ztrácím cestu. Bloudím dokola, ale nakonec pokračuji již po dobré cestě a docházím do Phortse, kde se rozhoduji nocovat v Tashi delek lodge. Dávám večeři a horký džus a šupky hupky do postýlky.

8.11.2011  – pondělí – 14.den

Phortse (3810 m n.m.) – Namche bazar (3440 m n.m.) – 5,5 hod.

Z Phortse zbíhám dolů k řece a za ní mě čeká poslední, za to dlouhé, stoupání a jsem na hoře. Teď už jenom seběhnout k lodge, kde jsem si dával 4. den štrúdl a dnes dobrou kávičku. Odtud je to už jenom kousek do Namche. Zde se ubytovávám ve stejné lodge.

9.11.2011 – úterý – 15.den

Namche bazar (3440 m n.m.) – Lukla (2800 m n.m.) – 8,5 hod.

Poslední sbohem Namche a razím krpálem dolů. Vzpomínám, jak jsem se plahočil nahoru. V Monjo si nechávám potvrdit permit, že se již vracím. V Phadingu se zastavuji u obchodu, kde jsem málem přišel o foťák. Majitel tam není, tak je mi to líto. Mám velkou radost, když ho po hodině potkávám, když jde z Lukly. Přátelsky se zdravíme a máme oba dva radost. V Lukle bydlím v lodge Sakura guest house. Večer jdu udělat nějakou fotku a potvrdit zpáteční let. Sice bych měl letět až obden, ale nakonec letím už zítra. Po večeři jdu do postele, a jelikož tuňáci v jídle byly špatný, jdu to vyzvracet.

10.11.2011 – středa –  16.den

Lukla (2800 m n.m.) – Káthmándú

Ráno balím a bez snídaně odcházím z lodge. Snídani si dávám až u letiště v pekárně. Letadlo mi má letět až v 10:30. Jelikož vím, že musím být neodbytný, stoupám si k pultíku pro odbavení a při jakékoli příležitosti jim dávám letenku do ruky. Dnes je oblačno, tak letadla moc nelítají a odlet na letence mi posouvají na 11:30. Když ve 12:00 berou přede mnou větší skupinu, která přišla až po mě, tak bouchám naštvaně pěstí do pultíku se slovy: „BIG YES SINGLE NO?“ A mělo to úspěch. Do pěti minut jsem byl odbaven. Let byl mimo jednu turbulenci dobrý a já seděl na svém místě za pilotem. Zasedací pořádek není. Kdo dřív přijde, ten sedí, kde chce. V hotelu dostávám stejný pokoj, což využívám a přepírám nějaké to prádlo.

11.-12.11.2011 – čtvrtek – pátek – 17. – 18.den

Káthmándú

Tyto dny hodně odpočívám nebo se toulám po různých zákoutích Káthmándú. Posílám odtud také 10 pohledů (doporučuje se posílat je z pošty). Po příjezdu domů zjišťuji, že pouze jeden z deseti nepřišel. Cena známek na deset pohledů 250 rupek. Využívám zde také internetovou kavárnu za cenu 25 rupek/ 10 minut. Připojení je dobré a mají tady i SKYPE, včetně sluchátek a mikrofonu. V celém Nepálu se nedalo volat ale SMS fungovali i na Kala patharu. Večer platím hotel, za tři dny 40 USD a domlouvám se na zítřejší odvoz na letiště.

12.-13.11.2011 – sobota  – neděle – 19.-20.den

Káthmándú – Dillí – Dubaj – Praha

Ráno si kupuji v objeveném krámku pět sladkých pletýnek, abych měl na cestu, jelikož mám v Dillí dlouhou pauzu. Dopoledne ubíhá a je tu loučení a tradá na letiště na odlet v 15:45. Zde zjišťuji, že mám letenky včetně tax, takže již tady žádnou taxu neplatím. Asi po hodinovém zpoždění poslední pohled na Káthmándú a za hodinu a půl jsem v Dillí. Zde mám spoustu času, jelikož mi to letí až 4:15 ráno. Využívám toho, že tady mají všude koberce a v koutku si dávám šlofíka. Asi ve dvě ráno si ode mě bere pracovník přepážky elektr. letenku a pas a než se nadám je fuč. Po hodině bez el. letenky a pasu informuji na přepážce „hour, no ticket, no pass – 15 minutes, no ticket, no pass = POLICIE.“ Vzápětí zjišťuji, že jsme na tom takto všichni, kdo přiletěli s Káthmándú, ale slovo POLICIE tady platí a tak po dohadech i ostatních nám asi půl hodiny před odletem donáší naše letenky a pasy – vše v pořádku. Zbytek cesty již probíhá bez problémů a já v neděli ve 14:00 přistávám na letišti v Praze.

 

Fotogalerie

https://picasaweb.google.com/blendyfox/NepalHimalaje

ODKAZY:

letenka: cestovní agentura ing. Oldřich Thér, info@sletenkou.cz – byl jsem nadmíru spokojen, doporučuji

hotel v Káthmándú: www.peaceguesthouse.com

www.ecesty.cz

www.velehory.cz

www.hedvabnastezka.cz

www.mzv.cz

KOLIK TO STÁLO:

22 000,- Kč – letenka Praha – Káthmándú – Praha

15 000,- Kč – výdaje – výměna za USD a posléze na Nepálské rupie

PODĚKOVÁNÍ:

Kamarádovi, který mi půjčil na letenku a tím podpořil tuto moji cestu.

Všem přátelům, co na mě mysleli a pomohli mi.

Obzvláště pak mému zaměstnavateli, který mi umožnil tři týdny volna během velké aktivity ve firmě.

Tomáši Neuwirthovi za jeho cestopis, který mi hodně pomohl s informacemi.

Panu Ing. Oldřichu Thérovi za výtečné zařízení letenky (pouze trasu Dillí – Dubaj jsem seděl do uličky, jinak vždy u okénka s výhledem).

  

DOPORUČENÉ VĚCI:

• ·         mačky, cepín, trekové hůlky
• ·         teplý spacák, malý útočný batoh – cca 30 l
• ·         lékárničku: lepší víc než míň
• ·         mapu, průvodce
• ·         pevný boty, sandále
• ·         měl jsem plecháček – je ale zbytečný
• ·         dobrý krém na opalování, faktor 30 – 40
• ·         müsli tyčinky
• ·         lahev na pití
• ·         na toulky po Káthmándú se hodí kompas
• ·         kapsu na doklady na tělo
• ·         RUKAVICE!!!
• ·         kopie pasu, letenky atd. jako samozřejmost je dobré to mít i na e-mailu.
• ·         čelovku
• ·         hygienické vlhčené kapesníčky – jsou k nezaplacení