Finale Ligure

Finale Ligure

Už loni jsem slibovala nějaký ten článek z této krásné vápencové oblasti a po letošní návštěvě Finale Ligure jsem se konečně odhodlala, tak tedy začínáme:

Kdo by nevyužil prodlouženého víkendu, který vyšel díky státním svátkům? Ani my jsme neodolali a z obavy, že Arco bude plné lidí, jsme vyrazili do vzdálenějšího Finale Ligure. Finale Ligure je městečko rozkládající se na pobřeží středozemního, přesněji Ligurského moře asi 70km od Janova, v jehož okolí jsou velké spousty lezeckých oblastí.

Z Prahy jsme vyjížděli v pátek kolem 16:30 a naše trasa vedla: Praha -Rozvadov – Mnichov – Bregenz – Lugano – Milano – Finale Ligure. Přes Švýcarsko jsme se vydali z důvodu, že cesta je znatelně kratší (skoro o 200km) a místo rakouské známky a benzínu jsme zaplatili švýcarskou dálniční známku, která je roční a stála nás 40€. Bohužel cestou tam jsme jeli v noci a ze Švýcarska jsme si užili jen obrovské reflexní a oslňující cedule, zato cesta zpět proběhla za světla a Švýcarsko nás okouzlilo svou krásou.
Celkově je Finale od Prahy vzdálené asi 1100 km a do cíle jsme i přes malou zajížďku dorazili v půl páté ráno.

Po příjezdu do Finale jsme se rozhodovali, kde se po dlouhé cestě dospíme a jelikož je kousek od Finale známý horolezecký kemp, vyrazili jsme přímo tam. Kemp je pod lezeckou oblastí zvanou Monte Cucco. Pro zatím není ani placený, i když časem nejspíš bude vzhledem k pomalým, postupným úpravám, které zde probíhají. Zatím však nečekejte žádný luxus. V celém kempu je jeden turecký záchod a zahradní hadice na parkovišti, která zde má funkci sprchy. Zároveň zde takové nepsané pravidlo, nebo spíš slušnost, zajít aspoň jednou na jídlo naproti přes silnici do Pizzerie Rifugio, jejíž majitel je zároveň majitelem kempu.

Náš zájezd jsme brali spíše jako dovolenou spojenou s lezením, ne jako zájezd za účelem lézt za každou cenu, jednu cestu za druhou. Proto jsme vždy trávili aspoň malou část dne u moře. Vedro bylo takové, že by to stejně jinak ani nešlo. Těm co do Finale jedou vyloženě za lezením, doporučuji jet tam v květnu nebo až na podzim, kdy je ve Finale lezecká sezóna.

První den jsme zvolili pro rozlezení oblast Bastionata di Boragni. Jsou zde cesty od obtížnosti 5b do 7a+. Skála zde má pěknou strukturu.Leze se po dírkách či lištách. Oblast začíná být lehce oklouzaná, ale není to zatím žádná hrůza. Na první den je tato oblast ideální, není to daleko od kempu a skály jsou kousek od parkoviště. Což znamená, že tam nemusíte nijak spěchat a můžete se po dlouhé cestě ještě dospat. Další, poměrně velkou výhodou je, že skály jsou schované v lese, takže tam tolik nepraží slunce.

Valle Aquila je velmi rozsáhlá oblast, také nedaleko kempu, ale musíte počítat s tím, že od parkoviště (výklenek u silnice) půjdete zhruba hodinu k těm lepším sektorům. My zůstali hned u prvního sektoru, který jsme potkali. Jmenoval se Tre frati, útvar na který jsme lezli, někteří nazvali falus  (z fotek na konci pochopíte) Tento sektor je orientován na východ a obtížnosti cest jsou zde od 5b do 6c. Skála je zde hezky ostrá, takže nohy stojí i na miniaturních stupech výborně. Vzdálenější sektory prý také stojí za to, ale osobně jsem tam nebyla. Každopádně si hlídejte, jestli jdete správně, my jsme si zde loni hezky zašli.

Rocca di Perti je další veliká oblast asi o 10 sektorech. Vedro bylo obrovské, tak jsme opět skončili u nejbližšího sektoru Parete delle Gemme. Tento sektor je orientovaný na jihozápad nejlehčí cesta v tomto sektoru má klasifikaci 4b a nejtěžší 6c. Abych pravdu řekla, zde se mi líbilo asi nejvíce. Skála je tu hezky ostrá, cesty jsou tu poměrně dlouhé a jsou zde hezké „rajbasy“. Jediný problém byl v sršním hnízdě, které bylo schované přímo v linii lana. Naštěstí k žádnému napadení sršněm nedošlo.

A poslední oblast, kterou bych vám chtěla představit je oblast Rocca di Corno. Skládá se ze tří sektorů. Obtížnosti cest jsou zde od 4c do 7a+. Měli byste opět počítat s tím, že se od auta trošku projdete, ale také to není žádná hrůza. Lezení zde bylo hezké po velmi ostrých chytech.

Závěrem bych vás rovnou odradila od oblasti Monte Cucco. Tím, že je tato oblast nejblíže kempu je oklouzaná. Dále během léta počítejte s tím, že o víkendech budete mít problém vejít se na pláž. Co se týče průvodce, my máme něco staženého z internetu, ale není to žádná sláva. Tak polovina cest v průvodci není a u některých co zakresleny jsou, chybí klasifikace. Kdybyste si chtěli průvodce na tuto oblast pořídit, počítejte s 35 €. Finale Ligure vám doporučuji, lezeckých oblastí je zde opravdu spousta takže je z čeho vybírat a co objevovat. Moře je zde čisté, v kempu je lezecká atmosféra a setkáte se zde s lidmi různých národností. Pizzerii Rifugio můžu taky doporučit, pokud si chcete dát pizzu, těstoviny na jídelním lístku tuším nenajdete. Obsluha i majitel na nás byli velmi milí, a i prostředí restaurace je velmi příjemné. Dále pak můžu dát typ na cukrárnu ve starém centru města, kde mají naprosto skvělou zmrzlinu. Celkově můžu Finale ligure jen doporučit, jedinou nevýhodou je vzdálenost, ale naše výprava se shodla na tom, že i na ty 4 dny se nám to vyplatilo.

Tereza

Fotky:

Naše výprava. Míra, Ála, já a Miloš	Kemp
Přeplněná pláž	Valle Aquila – Tre frati.
Valle Aquila – Tre frati,cesta Sonnenuhr