HO ŠTAND-ART na PRAGUE INTERNATIONAL MARATONU 2011

Rozhovor s běžcem.

Ahoj Petře,co Tě vlastně přivedlo na myšlenku zaběhnout závod – Volkswagen Prague International Maraton 42,195 km, když se specializuješ na tratě do 20 km?   Kamarád – maratónec, po 8.pivu v nonstopu. Sám, ale účast nakonec vzdal.

Kolik jsi před závodem natrénoval? 100 km.

Není to málo?Je to málo. K tomu 150 km na běžkách, ale kdeže loňské sněhy jsou, že.

Jaký jsi měl cíl?  Tak prvním cílem bylo vyhrát. To nevyšlo, pásku roztrhl kolega z Keni. Vybíhal s náskokem, měl prázdnou trať, držel se v závěsu kamerového vozu. Posuď, měli jsme rovné podmínky ?  Záložní cíl - taky ambiciózní - doběhnout v čase 4,30 až 5 hodin důstojně bez zranění – jsem splnil.

Jak jsi spokojen s výsledným časem 4:44:01 ?        Pěkný i když 4:44:44 by vypadal lépe.

 

Co taktika a průběh závodu?      Trať bych rozdělil do několika částí:

1. fáze) Podsazené tempo, tzv. „NA ROZEHŘÁTÍ“ jsem V LIBNI po 10. km přiostřil a polykal kilometry. Bylo slunečno, hezké výhledy.  

2. fáze)Na 20.km stále dobré, kromě střevního tlaku, jenž se naštěstí „vstřebal“ takže nedošlo k nejobávanějšímu.

           Následovaly nudné táhlé úseky – do Podolí, zpět do centra, pak k Andělu a hurá na Strakonickou k Lihovaru.

3. fáze)Na 30. km konečně začíná pravý závod. „Musím si premiéru vychutnat“. A ze Strakonické zase na druhou stranu Prahy do Libně. Na 35. km jsem rozhodl pro strategické zpomalení tempa, „tzv. NA POHODU“. Podruhé míjím novou centrálu Kooperativy v Karlíně, výhled kazí jen pot a sůl v očích.

4. fáze)Cestou z Libně do centra,  na 38. km, pohodička pomalu končí a začíná SOUBOJ VŮLE A TĚLA. Cíl za 4,2 km je ještě daleko. Tělo bojuje za přerušení výkonu nervovými signály – a vůle říká „mrdat – běžet“.

Někteří spoluběžci si v tomto souboji titánů odplivnou i obsahu žaludku, někteří se kroutí v křečích, sanitky zasahují tam kde vůle prohrává. Závěr slavnostního vyvrcholení by si jistě zasloužil pěknější výhledy. Dobíhám posledních 200 m, ty jsou jakoby bonus ke 42 km nadílce a konečně cíl.

 

Kdo byl nejtěžším soupeřem?          To druhé já – zlý našeptávač – byl poražen.

Co se Ti líbilo nejvíce?            Většinou fanynky, usmívaly se na běžce a hezky tleskaly. Takový hezký kontrast těch sraček. 

Příště zase poběžíš?                Určitě….prý je to zdravé.

 

 Děkuji za rozhovor

 Ptal se: Mr.Dat, NEW YORK TIMES,   8.5.2011