Arco po druhé aneb já nikoho nevysaju

O Arcu nám na sklonku července a srpna psala již Terka, a tak se nebudu obšírněji rozepisovat a psát, co již bylo napsáno, a zaměřim se jen na doplnění a naše pohledy na místo a také to spíš pojmu jako zprávu z cesty.

Že pojedem na podzim lézt někam ven jsme se s Jandisem domlouvali už od počátečních letních dnů a tak, když se čas přiblížil, bylo zapotřebí vymyslet, kam a kdy se pojede. Svátek svatého Vaška a prodloužený víkend byl jasnou volbou, Arco po pěkném referátu Terky a i jiném doporučení bylo taky více než přípustnou volbou. Zvlášť potom, co jsme víkend před tím tak zazářili v Prachově a na Suškách. Bylo zřejmé, že nemá cenu morál ještě víc trápit a tak sportovní oblast jako je Arco byla zkrátka ideální.

Vyrazili jsme v sestavě Jandis, Michal, Béďa, Žiži a jeho Terezka v pátek odpoledne, cestou se stavili na véču, prohnali se zběsilou rychlostí přes německy mluvící země a asi ve tři v noci byli na místě. Původně jsme měli v plánu spát někde na divoko, ale všudypřítomné cedule zákazu stání a kempování nás postupně odradily a rozhodli jsme se tedy pro kemp. V camping Arco na nás však vyběh místní týpek a jestli jako neumíme číst, že v noci tam nemáme co dělat. Inu jeli jsme do jiného campu a od té doby kolem tohodle místa jezdili zásadně se zdviženym prostředníkem. Usídlili jsme se následně v campu ZOO, kde nebyl problém s pozdnim příjezdem a příjem jsme dle instrukcí na recepci zařídili až ráno. Nakonec jsme podlehli luxusu tohodle místa a zůstali zde všechny tři noci. Za noc sme platili 7 euro za osobu a 10 euro za plácek, kam se vešly naše dva stany a auto, které bylo v ceně. V kempu byl bazén, pěkný sociálky a krásnej klid; můžeme tedy doporučit.
       

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do města, kde jsme chtěli koupit nějaký expresky a vůbec kouknout co je k mání. Jeden týpek, kterého jsme potkali před týdnem na Suškách nám řikal, že v Arcu byl a žádnej lezeckej krám nenašel. Mno podle mě buď byl v jiném městě nebo měl po ránu ještě hodně zalepené oči. Krámků s lezeckym vybavenim sme našli asi 6, všechny na hlavní ulici v centru. Pokoukali jsme, něco nakoupili a opsali si i pár cen místního zboží, které máte možnost zkouknout dole v tabulce. Dali jsme si i príma zmrzku a už nedočkaví se svrběnim po těle vyrazili rychle za lezenim.

NAGO
První navštívenou oblastí bylo NAGO, které popisovala již Terka. My sme lezli v sektoru Lower.Vcelku mě zklamalo, že zde bylo spousta lidu a cesty byly dost oklouzané. Nicméně je třeba říct, že situace byla výrazně lepší u těžších cest. Od pětek výš se to hodně zlepšovalo. Každopádně, rozhodně to neni Srbsko, takže brusle nepotřebujete, ale po zkušenostech z Francie, kde oklouzané skály nebyly, sem byl celkem zklamanej. Nicméně je třeba i říct, že Michal, Terka a Béďa, který s náma nebyli ve Francii, byli více spokojení, i když taky ne uplně odvázaný, takže jde asi o úhel pohledu.

Na večer jsme si nakoupili nějaký ty pivka a víno a udělali si příjemnej večer. A kde že sme to nakoupili? Nějakej Čech, co jezdí údajně do Arca již 18 let, nám tvrdil, že tam v sobotu večer rozhodně nic nenakoupíme. Jenže my jsme od přírody tvoři nedůvěřiví a pivo dokážem vyčmuchat i na poušti, a tak nám netrvalo dlouho a našli sme otevřenej krám. A teď pozor, tento krám je otevřen denně (ano i v neděli) do 20.00 hod. a nachází se u hlavní silnice mezi Arcem a Rivou del Garda. Inu takže úsloví „důvěřuj, ale prověřuj“ se nám opět vyplatilo.

 

MASSONE
Druhej den jsme měli v plánu oblast Muro dell´Asino, nicméně nám trochu zkřížil plán nějakej závod, co se v Arcu konal, a uzavírka silnic ve městě, takže jsme nakonec po lehčích navigačních dohadech své sedáky oblékli až v oblasti Massone. O tom Terka nepsala, takže tu trochu rozepíšu něco o této oblasti.

Massone je sektor orientovaný na jihovýchod, leží kousek od Arca v obležení olivovníků. Skládá se ze 6 sektorů se stupni obtížnosti od 4 do 9a. Zajištěno opět skvěle. My jsme lezli hlavně v sektoru A a něco jsme pak slezli i v sektoru C. Opět zde bylo dost lidí a lehké cesty mírně oklouzané, ale jinak lezení pěkný. Největší prásk zde má na svědomí Jandis, kterej si dal cestu Odio la Polvere za 6b. Za doporučení pak myslim stojej cesty Over booking za 6a (sektor C) a Boiacca 5c (sektor A). Z těch lehčích pak Piccola luna 4b a jedna bezejmenná 5a v sektoru C popsaná jako easy corner.
Večer opět následovala zastávka v krámku, pivko, vínko a zejména pak dlouhá debata o tom, co lezení ještě je a co už neni. Musim říct, že sme dospěli k velkym závěrum, avšak je třeba říct, že každej k jinym a to je na tom krásné.
       

       

MURO DELL´ASINO
Třetí den jsme se konečně nasměrovali na Muro dell´Asino, kam jsme chtěli dojet již o den dříve. Nástup je trochu delší a jelikož jsme nenašli místo na parkovišti a zaparkovali ještě trochu mimo vesnici, tak jsme si ho ještě prodloužili. Cestou se nám povedlo trochu zabloudit, páč jsme se bezhlavě vydali následovat tři Němce, kteří šli také nahoru. Když nás zavedli na místo, odkud nešlo již dál, vydraly se na povrch latentní národnostní antipatie a všechno bezpráví světa jsme vrhli na Němce bez rozdílu. Nicméně nejsme žádní magoři a tak jsme cestu opět našli, uklidnili hlavy a na místě opět zdravili všemi světovými jazyky, zejména pak česky, zase spoustu lezců. Holt na lokalitách, kde se najdou lehčí jednodýlkové cesty, je situace kolem Arca asi všude stejná. Tady nicméně lezl zájezd modelek, tak nám to až zas tak nevadilo a navíc jsme si už zvykli. K lokalitě opět blíž hovoří Terka ve svym článku.

Po lezení sme se tedy sbalili a jelikož už zas volaly pracovní dny, museli jsme zas nahodit úsměvy a nasednout do auta. I když nám chvíli přišlo, že sme se asi trochu zcvokli a aspoň chvíli si každý z nás myslel, že sme hypotéka od komerčky, nepodlehli jsme tomu a v klidu jen s dvouhodinovym popojížděnim v zácpě u Mnichova dovalili uprostřed noci domu.

Celkově bych výlet zhodnotil pozitivně. Cesta je vcelku v pohodě. Arco samotné je opravdu místem, které může být nazváno mekkou sportovního lezení. Nejen, že je tu nespočet velmi dobře odjištěných až přejištěných cest, ale i vybavenost je zde na vysoké úrovni. U všech sektorů, u kterých jsme byli, je dobrá přístupová cesta pro auta (až na úzké uličky), parkoviště, upravené nástupy a pěkně upravené plošiny u skal pod cestami. Místy zde můžete očekávat i toalety a dětská zákoutí. Co se týče lezení samotného, tak je zde na výběr mnoho a mnoho. O tom už si asi přečtete více v průvodci, např. na stránkáchhttp://www.arcowall.com/ , kde si po zaregistrování můžete prohlídnout plánky oblastí a případně vybrat nějakou tu cestu.
Závěrem bych rád řekl, že Arco určitě stojí za to vidět, na prodlouženej víkend ideální, pokud by člověk měl ale víc času, třeba týden, doporučil bych spíše Francii, toť ale jen můj názor.

fotogalerie

Ceny vybraného zboží v Arcu

zboží	cena – €
karabina HMS	9 – 12
sada tricampů 4ks	42
lano mammut kan tengri 70m	100
lano mammut kan tengri 80m	119
lano mammut passion 70m	88
2x (1/2) lano mammut obsession (60m)	149
sada 5 pres	33 – 65
sedací úvazek	30 – 55
sada 3 friendů (1,2,3) kong	80
pohorky – velký výběr	od 150

 napsal: -žž-