Expedice CHAN TENGRI 2015 – report

ermín Chan Tengri: 11.7. – 6.8.2015

Účastníci expedice: Martin Leníček, Martin Šrámek, Zdeněk Lanc, Hanka Kaněrová (HO-Š), Petr Holý, Jirka Černý, Dáša (čerstvě) Černá, Petr Dvorník (HO-Š)

Přípravy

Jak jsme se dali dohromady? Náhodami. Horu jsem měl v hledáčku od roku 1998, tedy po návratu z Kavkazu a po delší době přišel absťák po velkých vrcholech. Z doslechu přišly informace, že několik známých má podobný cíl a bylo jasno. Z diskuzí vyplynula jako nejvhodnější pro výstup severní strana hory. Je sice těžší, ale nepadají tam tak často laviny a séráky (ledové laviny).

Balení je věc hrozná. Ladí se spousta detailů a frčí peníze. Nejdražší položkou jsou nové boty (LS Spantik) a parádní ledovcové brýle, atd. Naštěstí další věci, jako péřové (spacák, bundy, rukavice) mám, lezecké taky (mačky, cepíny, helmy). Novinkou je DEXAMETAZON a ADRENALIN v lékárničce, jako záloha kdyby bylo nejhůře. Limit do letadla je 30 kg + 8 příruční, což je dostatečné.

1.den

Odlet 11.8. – 14:45, sobota.  Turecké aerolinie mile překvapily výborným jídlem a Istanbulský pub pivem EFES. Letiště v hlavním městě Kyrgyzstánu Biškeku je malé se 3 terminály a přistavená dodávka nás veze k agentuře AK-SAI Travel. Ta nám zajišťuje permit do pohraničí, přepravu, služby base campu atd. V BIŠKEKU (dříve Frunze) probíhá mohutná výstavba, místy vypadá jako normální evropské město ale mimo centrum jsou sídliště a malé dřevěné lidové domky – ruského typu. Hned vedle AK-SAI Travel je však supermarket, vybavenější lépe, než jakýkoliv český. I českých piv má asi 5 druhů

2.den

12:00 odjezd Biškek – Karkara. Cesta na 8 hodin dodávkou. Nejprve solidní 4 proudová až k jezeru ISSYK – KUL, pak křivá kolem jezera a na závěr asi 100 km extra křivá a prašná až na předsunutou alpinistickou základnu s vrtulníkem.

Tábor leží v údolí ve 2200 m.n.m. a řeka KARKARA je hranicí mezi Kyrgyzstánem a Kazachstánem. Krajinou se pohybují lidi, děti na koních, zvířata, včelstva a vše je v obrovském nádherném přírodním prostoru, který by stál za vícedenní turistiku. Tábor AK-SAI TRAVEL je stylový – 2  jurty slouží jako jídelna, buňka se sprchou a saunou a erární stany s matracemi. A co hlavně – na 3 týdny zmizel telefonní signál. K večeři byl boršč, těstoviny s masem. Ráno kaše s  tvarohem a sýrem, výborná.

3.den

V 9:00 – odlet vrtulníkem. Před odletem se váží  bagáž a lidi, aby nespadnul. Máme asi 2 tuny.  MI-8 ještě tankuje na louce z rezavé cisterny. Startujeme a letíme asi 30 min. 100 km na ledovec SEVERNÍ INYLCHEK. Pěšky se tam nedá dostat kvůli jezeru v ledovci, které se každý rok protrhne a zaplaví údolí.

Base Camp je už v Kazachstánu a patří organizaci Chan Tengri Expedicion a je ve výšce 4040 m.n.m. Cca 15 stanů + polní vojenský stan s kuchyní a jídelnou. Máme jídlo v BC, k dispozici voda z ledovce, ohřívaná i sluncem, 2xWC u Toalet river a koryto na mytí. Šéfem tábora je slavný horolezec Ďáďa Muchan (kámoš slavných horolezců jako Valieva Kazbeka ..) i s celou rodinou (syn, vnuk a manželka). Muchan byl 16x na Chan tengri, 3x severní stěnou, 3 osmitisícovky, prvovýstupy na Pobědu (7400 mnm), 3x sněžný leopard (všechny sovětské sedmitisícovky).

4.den

I přes rychlé převýšení do 4 km výšky není nikomu výrazně špatně. Všichni se v rámci možností snažili aklimatizovat před odletem na nejvyšších vrcholech ALP (Mt.Blancu, nějaké noclehy na GrossGlockneru).  Jdeme na aklimatizační túru, asi 3 km mírně nahoru po ledovci. Převýšení 150m. Nejde to uspěchat.

5.den

Vyrážíme na aklimatizační túru do C1. Je to 500 výškových metrů po sněhu, ledu. Pár trhlin a poslední strmý výšvih jsou opatřeny fixními lany. Stavíme stany v nižším BC1. Vyšší je o 100m výš, ale je obsazen guidy, kteří tahají fixní lana v exponovaných místech. Odpoledně slézáme do BC a řešíme, kdo bude už zítra vyrážet na velkou aklimatizační túru ještě výše. V BC jsme jako první skupna v sezóně, i s finskou skupinkou a populárním hercem Matym, jehož má zítra přijet natáčet filmový štáb. Díky ruštině nás v BC vzali za vlastní a kamarádíme se „strategicky“ s kuchařem Sakemem a guidem Sakemem.

6. a 7. den

Snídáme v 6:00 a vyrážíme v 8:00, což se kuchaři nelíbilo, že zbytečně vstával a my jsme balili po snídani. Ale vysvětleno a dorazíme do C1.

Vstáváme ve 4:00 a do 6:00 vaříme, balíme s tím, že budeme pokračovat do BC2 (5500 m). Jde o převýšení 1000 m a asi v jedné polovině výstupu, je pás skal, u něhož se zastavujeme. Je znát únava, převýšení a blíží se černá hradba mraků, většina vyměkne, Martin L. chce dál, ale vracíme se do C1. S tím počasím to nakonec nebylo tak zlé.

8.den

Opět vyrážíme do C2. V půlce výstupu u skal to Petr a Hanka otáčejí zpět do C1. S Martinem pokračujeme, skála je lezitelná (obt. 2-3 UIAA) s množstvím fixů traverzujících doprava. Kvůli volným kamenům se ale hodí helma. Následuje hřeben, kdy je stále vidět cílová skalka, ale dalších 400m výšky je nekonečných a pak konečně C2 (5500 m.n.m). Kopeme díru pro stan a zdraví nás Sakem, který také dorazil – fixovat vrchní část cesty na Pik Chapajeva (6101 m.n.m), tudy se jde na ChanTengri. Zbytek naší výpravy už je dole v BC.

9.den

C2 (5500 m.n.m). Unavení ze včerejška vyrážíme prozkoumat cestu na Pik Chapajeva. Guidi nahoře fixují cestu a my otáčíme asi v 5700 m.n.m pod prvním skalnatým pásem. Sakem říká, že je vidět naše únava a radí odpočinek.

Nastala zvláštní situace. Sněžení jenž mělo být jsme v noci v C2 ani nezaznamenali, jen asi 5 cm sněhu, nicméně guidi unaveni fixováním schází dolů, ale kvůli lavinám zůstávají v C1 a čekají na noční zmrznutí sněhu. Hanka a Petr ale z C1 slaňují už odpoledne a na fixech u trhliny je přejíždí lavina – jsou otřesení, domlácení, ale bez vážného úrazu. Tuto informaci jsme do C2 (naštěstí) nedostali.

10.den

C2 (5500 mnm). Já s Martinem znovu zkoušíme nahoru na Pik Chapajeva. Už hodně unavení, ale pořád je to v rámci aklimatizace. A daří se nám přelézt první pás skal, docela v pohodě. Cepín na malé kamenné lišty ideálně zabírá, stupy jsou menší, ale v mačkách dobře drží i přes malý poprašek (5-10 cm sněhu), tipuji technickou obt. 3 UIAA. Následuje sněhové pole, kde stopy guidů jsou již hodně zasněžené a fyzicky náročně razím cestu sněhem sahajícím až do půl pasu. Evidentně nahoře  připadlo sněhu více.Vlevo dole pod námi vidíme C3, v sedle Chan Tengri (5800 mnm). Martin za mnou skoro usíná, hovoří s vnitřním hlasem – je čas jít dolů. Obracíme to přibližně v 5950 mnm. V C2 vaříme kolem poledne jídlo, rozpouštíme sníh, odpočíváme. Kolem 15 hod. zahajujeme sestup.

Lavinové nebezpečí je mimořádné a z hřebene nám často pod botami ujede sněhový odtrh a vytvoří pořádnou lavinu padající mimo výstupovou trasu až dolů na ledovec. Čím jsme níže a je tepleji, je to horší, takže v C1 zabivakujeme, neboť další sestup už by nebyl hřebenem, ale svahem – po „laviništi“. Čekáme na noční umrznutí sněhu.

11.den

Po snídani sestupujeme po 6 dnech dolů do BC.

Cestou potkáváme, zbytek naší výpravy která míří C1. Petr a Hanka jsou bledí, vystrašení a teprve nyní nám sdělují o svém pobytu v lavině. Laviniště je rozorané, jako krajina po válce. Mě a Martina čekají 3 dny odpočinku.

12. den

22.7.2015 – dopoledne odlétají vrtulníkem Petr a Hanka domů, Jirka a Dáša na dovolenku do Karkary.  Martin Š. a Zdeněk vyrážejí z C1 do C2.

K předvčerejší lavinové situaci. Mezi BC a C1 je mimořádná kombinace neobvykle vysoké teploty a lokálního sněžení, ale trhají se i starší vrstvy sněhu. Dle Muchana v tomto úseku laviny nikdy takto nepadaly a snažil se nově příchozí varovat. Přesto tam nyní v poledne vidím další 3 lidi – Bulhary. Na jižní straně Chan Tengri v místě zvaném Flaška (bottle neck – zúžené hrdlo, které svádí laviny do jednoho místa) zemřel 1 člověk. Naše severní strana i přes výše uvedené je lavinově bezpečnější, pouze lezecky těžší.

Život v Base campu

Snídaně bývá v 8:00. V jídelním stanu je 10 stolů po 8-mi lidech. V 9 hod, pak 12, 15, 18, příp. 20 hod je vysílací relace, tedy komunikace přes vysílačky s týmy na kopci. Řeší to šéf tábora Ďáďa Muchan. O BC se stará nyní asi 8 lidí a v největším zatížení pojme 95 lidí celkem za sezonu. V červenci se BC postaví a po měsíci – v půli srpna odstraní. Jde o spoustu materiálu, který se vozí vrtulníky. Některé dřevěné věci zůstanou na ledovci (podlážky pod stany a stoly). Voda se bere z ledovcové řeky a elektřinu vyrábí generátor večer asi 2 hodiny. Po 20 hod – po večeři se většinou chvilku posedí, někdy s ožralým personálem. Včerejší karty „DURAK“ však byly zábavné.

Podle Sakema se vodka ale nemá pít až asi od 5000 mnm, no je to mezinárodní Guide se švýcarskou licencí, asi ví. Jeho každodenním evergreenem je přednáška o Jaromíru Jágrovi – legendě v Kazašském Avantgardu Omsk a celkově o světovém a českém hokeji. Vyjmenoval naše reprezentanty!

13.den

BC. Z hory schází ráno Martin se Zdeňkem. Včera je při výstupu zastavila vypadávající Zdeňkova mačka Grivel. Za polovinou cesty z C1 do C2, škoda předčasného sestupu. Sestoupili ráno, když nepadaly laviny, na snídani do BC. Prohlásili pokus za poslední a zahájili odsun směr ČR. S Martinem se chystáme na závěrečný výstup – na 6 dní.

14.den – k vrcholu.

V 6 hod. vyrážíme z BC do C1 a jsme tam v 9 hod. Dohání nás krajan Martin (původem z Trutnova). Vyrazil sám, protože jeho kamarád zatím zvrací v BC – v tom  druhém na Kyrgyzské straně (Tian-Šan travel). Mají to skoro za stejné peníze, ale malý balíček služeb bez jídla, vody, bez erárního stanu na kamení a místní přepravy. Ještěže Martin Šrámek se tak vyzná a vyjednal nám parádní podmínky. Martin žije v Pyrenejích na horské chatě už 15 let. V 19 hod. slunce svítí a jdeme spát.

15. Den

Jdeme do C2. Budíček ve 2 hodiny a ve stanu a spacáku vaříme vločkovou kaši, čaj, jíme, až pak soukáme věci do batohu, vylézáme ze stanu a kolem 4 hod. Dokud je sníh zmrzlý, jde se dobře a hlavně nepadají laviny. Ale ve žlabu mezi Chan Tengri a Pik Čapajev padá jedná kamenná či sněhová lavina za druhou celý den, ale to se výstupové trasy netýká, je to jen kulisa. Zpočátku jdeme rychle 300 výškových metrů za 2 hodiny. Jde to výrazně lépe než při aklimatizačním výstupu. Postupně se zatahuje a poletuje sníh. Cca v 5300 mnm se potácí Fin Matty. Slanil z C2 a pokouší se bez výsledku vynést zanechaný batoh do C2. Vyčerpáním sedí nebo udělá pár pohybů jumarem po laně a tvrdí, že je OK. Nakonec se v C2 zorganizovala záchranná skupina: ti, co jdou dolů (Martin z Náchoda a Finka…) jej svedli do C1.

Na satelitní telefon dorazila předpověď počasí, která bohužel hatí výstup na vrchol, resp. pozdější sestup. Sněžení postupně zesílí, pozítří večer (vrcholový den) 20 cm, pak – středa 70 cm!!! Ještě z C3 dorazil vyčerpaný Polák s tím, že je tam po ramena sněhu a fixy hluboko pod sněhem. Cesta je neprostupná. Z Pik Čapajeva sjíždí mimo trasu výstupu laviny. Guidi nás varovali před lavinovým polem pod vrcholem Čapajeva. Další špatnou zprávou z jižní strany hory je osud 14-ti členné skupiny z nichž 4 zabila lavina.  Je jasné, že do C3 nedojdeme.

16. den  26.7.2015 – neděle – sestup

Vstáváme později a balíme. Z Čapajeva slaňují zřejmě bratři Poláka, které postrádal, nebo Íránci, co neprošli do C3. Sníh vypadá stabilně, ale je to těžko odhadovat. Možná bychom Čapajeva dali.  Musíme se spokojit s tím, že jsme byli cca 150m pod vrcholem. Finům pomáháme snést Mattyho věci do BC. V C1 ještě hovoříme s 2 partami Čechů (Martin Grudzien a Vláďa Sedláček)

17. den

BC. Nejprve pozitivní zpráva: věrtaljot priljetit závtra. Pak negativní zpráva: přiletí za týden v sobotu – 1.8. Matty se naučil hrát sedmu. Dnešek měl být výstupový-vrcholový den. Kopec je v mracích, v noci zapadl sněhem a podle Sakema na vrchol  nikdo nešel. Večer je hustý déšť a předpověď zjevně vychází.

18.den

BC. Je zamračeno a vyrážíme s Finy na výlet po ledovci. Ještě jsme vymysleli výstup na horu Karly Tau (5450m), tak ji jdeme omrknout ze spodu, ale očekávám v noci zhoršení počasí – blizard.

Finové jsou zajímavá skupina se spoustou zkušeností Pekko (3x jižní pól, Denali, kajaky v severním moři), Mia (Everest, Lhotse), Anna, Marko a Matty (herec, horolezec). Před výpravou se osobně neznali.

19. den

BC a hora pod sněhem. V noci přišel blizard, silný vítr a sníh. Ani jeden z 28 lidí v BC jež plánovali někam vyjít, nevyšli ani ze stanu. V C2 a C3 už není nikdo, pouze 70 cm nového sněhu nahoře.

Odpoledne vyrážíme na výlet do nižšího BC na Kyrgyzské straně navštívit Martina a Vláďu + dalších cca 6 Čechů. Jde s námi Sakem, řádně upraven vodkou.

20. den

Konečně pěkné počasí, takže vyrazíme ještě na 2 dny na horu Karly-Tau (5450m). Je charakteristická obřím ledopádem a je celá bílá. Vyrážíme až kolem 16 hodiny a ve 20 hodin stavíme tábor u velké trhliny na ledovcovém plató (4500m). Je krásný západ slunce a úplněk.

21.den

Budíček je ve 4 hodiny a v 6 hod. přelézáme velkou trhlinu. Musí se do ní slanit a vylézt. Přechod přes náhorní plató je nekonečný, bílá barva všude kolem ruší prostorové vidění. Na konci, v sedle je výhled do Kazachstánu a pokračujeme se doprava nahoru hřebenem. Sníh je čím dál hlubší a nepříjemně se lepí na mačky. Jsme úplně mrtví a až v 15 hod. na vrcholu !!! Sláva. V BC už je po nás sháňka, neboť nám 2 dny nefungovala vysílačka. Muchan běhal s dalekohledem a vyhlížel, Ljuda po ledovci nás zkoušla nahnat vysílačkou. Naštěstí nás ohlásili Angličani s nimiž jsme se potkali při sestupu. Ve 20h jsme dole. Muchan náš výkon komentoval emotivně se slovy „molodci“, což je od velmistra vážné ocenění.

22.den

BC – odlet. Od rána je špatné počasí – vjertaljot nět, tak hrajeme karty s Mattym a Annou.

23.den

BC – zase odlet. Ráno je zamračeno a prší. Naštěstí přesně ve 14 hodin – VĚRTALJOT „prilétěl“, ale oběda „nět“. Letíme do Karkary a máme nocleh v táboře.

24. den

Přesun – pondělí 3.8.2015. Maršrutka (dodávka) čeká až vrtulník z hor stáhne další lidi a po obědě odjíždíme směr jezero  Issyk-Kul, rezort Kolumb. Aksai Travel nám zaplatil 2 dny.

25. den

Ráno jdeme 4 km pěšky do města Cholpon–Ata, největší u jezera. Centrum je chaotická změť stánků, obchodů kolem hlavní silnice, ale se zajímavým obřím trhem tradičních výrobků. Dáváme výborný oběd (400 Som = 180 Kč) a pak jsem se zaseknul u stánku s výborným čepovaným pivem Arpa a báječnými majiteli – rodinkou.

26. den

Dopoledne koupačka v jezeře Issyk-Kul, voda je chladnější a podle místních obsahuje hodně soli, takže jezero nikdy nezamrzá, přestože je ve výšce 1000 m.n.m. Jezero má na délku délku přes 200 km. Po obědě jedeme osobním autem do Biškeku na hotel Shah Palace. Večer ve 21 hod. jdeme ještě pěšky na hlavní náměstí v Biškeku, které je zaplněno lidmi a dětmi, je tu úžasná atmosféra čili – GENIUS LOCI.  Všechny náklady na přesun z Karkary (3 x nocleh a jídlo uhradil Aksai Travel)

27. den

6.8.2015 – čtvrtek. Ve 4:00 ráno nás veze auto na letiště. Řidič sloužil v ruské armádě na základně ve východním Německu a moc se mu tam líbilo. Oni to jako okupaci nebrali a užívali si to. Odlétáme v 6:40, v Istanbulu čekáme 6 hod. na přesup a v Praze jsme v 18:10 hod.

Odkaz na další fotky

Petr Dvorník

inštruktor ČHS, lezec a bavič

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *