Cesta do Bolívie, část II. (29.12.2013- 26.1.2014)

Volné pokračovanie cestopisu z Bolívie od Luboša.

Prvá čásť nám ukázala cestu do Bolívie, stretnutie s Lubošovými priateľmi, prvé dobrodružné výlety. 

V druhej časti sa dozvieme, že Luboš prežil zákernú nemoc, a nakoniec sa dostal do dolu, ako sa fajčí dynamit, dalšie dobrodružstvo s miestnymi autobusákmi, , kde musel Luboš použit i píštalku, Diablovu stoličku a i Illimana (6438 m). Dozvieme sa, ako sa Luboš skamarátil hned so sprievodkyňou a dosiahli spoločne vrchol, a začiatok cesty do slávnej COPACABANA.

 

7.1. – úterý

Ráno zvažuji zrušení exkurze do dolu, ale nakonec se cítím lépe tak tam jdu, ale prodlužuji si zde raději pobyt o další den. Sraz je v 8:30 na recepci, poté dostáváme kalhoty, bundu, helmu, světlo, holínky a pytlový vak na záda na pár drobností. 

První zastávka u trafiky kde je seznámení s dynamitovými válečky a také zde kupujeme dárky pro horníky vždy komplet za 20bs (coca, limo, kořalka) (valeček dynamitu, rozbuška, zápalná šňůra). 

Hned na začátku za vchodem je v jedné slepé štole uplácaná jakási postava, kterou místní lidé uctívají jako svého boha zde v podzemí. Prohlídka trvá cca 5 hodin a v rámci prohlídky odpalujeme dynamitové nálože první nic moc druhá je pěkná šlupka. Setkáváme se zde také s horníky, kteří nám o sobě vypráví. Po návratu do hostelu se jdu prospat a v recepci kupuji na druhý den večer lístek na autobus do La Paz. Noc už je dobrá, léky zabraly a průjem ustal.

Určite velmi dobrý nápad pri vchode je práve fajčenie dynamitového valčeka. Škoda len, že nie je fotka pred a po. Určite by fotka po vyzerala ako z komiksu, keď dynamit vybuchne – hlava ostane celá, len je trošku ohoretá. (pozn. red.)

 

 

  

Ráno ještě před snídaní balím a hned po snídani si velký batoh dávám uschovat v hotelu. V 9:30 začíná prohlídka kostela San Francisco, jsme 3 já a mladý pár z La Paz. Nejvíc se těším na výhled ze střechy, je to opravdu nádherné, Potosí jako na dlani. 

Na náměstí je akce Dakaru a tak se díky tomu dostávám do budovy úřadu department Potosí, kde je to moc hezké a v kanceláři v patře dostávám plakátek a samolepku dakaru, před budovou ještě několik fotek sanitky pro Dakar a přesunuji se do zdejší mincovny z dob Španělů. 

V podvečer vyzvedávám batoh v hotelu a taxi mě odváží na nové autobusové nádraží. Jsem zde 10 minut před odjezdem, probíhám halou a zjišťuji, že u přepážky trans Copacabana SA nikdo není, nacházím ten správný autobus ale řidič i jeho pomocník mi tvrdí, že mám špatný lístek a že mne nevezmou a odkazují mne na halu. Já mu tvrdím: „no persona“ (nikdo tam není) a letím znovu do haly tam opravdu u přepážky nikdo není, tak se vracím a znovu se s nimi hádám a i když jim vyhrožuji policií, jsou k mé žádosti flegmatičtí. Jelikož zde není vidět žádný policajt, využívám svoji píšťalku zabudovanou ve sponě na batohu a to alarmuje jejich kolegy v patře, kde mají kancelář, tak valím znovu do haly a do patra a tam mi jenom na jízdenku připisují Carril#5, poté se vracím dolů podávám lístek pomocníku řidiče se slovy: „ty problema“ a ukazuji nahoru do okna tj. Ať si to řeší nahoře, netroufá si něco říct (jeho štěstí) a mlčky otevřel zavazadlový prostor a uložil mě zde můj batoh a já si konečně mohl nastoupit. Kde byla chyba – myslím, že lístek byl plně funkční i bez Carril#5 a tudíž chyba byla na straně řidiče a pomocníka kteří mě bez důvodu nechtěli vzít do autobusu… 

Ako je vidieť i teraz si Luboš bravúrne poradil! Píšťalka na batohu je proste super i v civilizácií. (pozn. red.)

Jelikož se po La Pazu již trochu vyznám, z autobusového nádraží jdu na hotel pěšky. Dostávám pokoj s oknem na chodbu, krása;). Koupu se, padám do postele a snažím se dospat, co jsem nenaspal v autobusu. Dole u Mary se poznávám s její sestrou Naide. Kousek od hotelu si kupuji pěkné kalhoty 45bs a dávám si v průjezdu hotelu na vyprání věci. Odpoledne se procházkou jdu podívat na mirador (vyhlídka) KILIKILI a v 20:00 padám mrtvý do postele (zítra se ale zrodím znovu;). 

10.1. – pátek

Dnes je můj cíl Muela del diablo-ďablova stolička, vyrážím v 8:00 na minibus, který mne doveze do PETREGALU. Je to trochu divoké. Prvně mě posílají pár ulic nad hotel, ale když tam dlouho nic nejede tak se přesunuji na hlavní ulici (tepna La Paz) a v blízkosti sochy Bolivara chytám (skoro doslova) minibus. Jaký je postup? Docela akční, sledujete spousty těchto minibusů a nápisy za předním oknem a až vidíte ten správný tak musíte zavčas mávnout aby zastavil, nejsou zde pevné zastávky, takže stojíte kdekoliv na kraji silnice.

Před polednem jsem na konečný a kupuji si zde vodu a po polní cestě mířím k cíli, tam jsem v 13:45, je krásně a tudíž i nádherný výhled na La Paz a za ním je vidět vrchol POTOSÍ. Kousek pod skálou je nádherná romantická osada. Na zpáteční cestě minibusem si říkám, že pokud bych měl bydlet v La Paz tak bych chtěl bydlet v Petregalu. Cena minibusu 2,5bs jedna cesta, vystupuji u kostela San Francisco a v OD objevuji stánek se skvělou buchtou za 3bs. Jelikož chci mít maximální jistotu doručených pohledů, odcházím na hlavní poštu poslat druhou várku pohledů, pohled 2bs a známka 9bs. 

Na obrázku je práve „Muela Del biablo“

Mé, být vždy a všude včas a nejlépe dříve, mě tady drtí, jsem na recepci v 8:05 místo 8:20 a čekám na vyzvednutí pro výlet na CHACALTAYA  ale teprve až po urgenci přes Mary v 9:00 mě tady vyzvedává nějaká ženská a vede mě do své kanceláře, kde telefonuje ostošest a po cca 5 minutách nasedám do autobusu a jedeme na CHACALTAYU. Přátelím se s průvodkyní, a když dorazíme na vrchol, dává mi 30 minut a že si můžu zajít ještě na sousední vrchol, což mě těší a samozřejmě jdu. Z vrcholu je vidět v dálce jezero TITIKAKA. Náš druhý cíl je Vale de la luna-údolí měsíce. Byl zde i Armstrong a prý prohlásil, že to je tu jako na měsíci.

Tak to Luboši budeš musieť osobne porozprávať viac – ako sa priatelíš so sprievodkyňou. WOW! Dva vrcholy hned za sebou. Prečo nie! 🙂 (pozn red.)

Na internetu u Mary potkávám dva Moraváky, mají v plánu Ilimany a Sajamu.  

Na obrázku je Illimana (6438 m), 

V 9:30 mě Anna (žena pastora Johna) vyzvedává v hotelu a jdeme na křesťanské shromáždění. Káže pastora Carlíta a v tu chvíli chápu proč ji Judith má tak ráda, je to žena s velkým srdcem a s láskou, která číší na všechny strany. Na oběd jsem pozván a dáváme si ho v COMIDORU (taková obyčejná jídelna) kotel dobrý polévky+ druhé jídlo a dezert. Večerní shromáždění začíná v 18:00 a je hlavním přichází sem i Mary a Limbe (byly 4 dny mimo La Paz)

Ještě, že jsem již něco zabalil včera, vstávám v 6:30 a dobaluji zbytek (malý batoh s nějakými věcmi nechávám v hotelu ne má to cenu vše sebou tahat). Neuvěřitelné se stává skutečností a já místo v 7:30 už v 7:20 sedím v autobuse směr Copacabana, zde jsme v 12:00 tak se hned ubytovávám v hostelu COLONIAL a vzápětí už sedím ve stánku v přístavu a dávám si vynikající rybu. Jakmile mi trochu vytráví, vydávám se na vrchol Calvário kde je křížová cesta a krásný výhled na jezero TITIKAKA. V 18:00 sedím znovu u ryby a zároveň si kupuji na zítra lístek na Isol de sol- ostrov slunce přístav sever.

 

Bolívia|Luboš|La Paz|Kilikili|Petregal|Muela Del Diablo

Diskusní téma: Cesta do Bolívie, část II. (29.12.2013- 26.1.2014)

Datum:27.09.2014

Vložil:PetrD

Titulek:Babinec

Ahoj Luboši, tak která to je? Mary, Najde, Anna , Judith .. tys tam proháněl jen samé baby. Petr

Odpovědět

———

Datum:23.09.2014

Vložil:Mischa

Titulek:super cestopis

To je moc fajn, že sis to Luboši užil. A fotka záhadné Judith? Jsme zvědaví 🙂

Odpovědět

———

Datum:23.09.2014

Vložil:luboš

Titulek:Re: super cestopis

neboj mišo bude i originál

Odpovědět

JménoTitulekPříspěvek