Mischa bloguje – Lezení v okolí Montpellier – Claret, St Bauzille, St Guilhelm le désert

22.1.2012 František Vilim 0 Comments

Saint Bauzille de Montmel

Saint Bauzille de Montmel je takové místní Srbsko. Chápu, že mé přirovnání si dozajista najde odpůrce, ale berounským skalám asi nikdy na chuť nepřijdu. Oblast se nachází poblíž stejnojmenné vesnice a místní jim říkají St Bau (čti san bo). Asi dva roky zpátky, možná i méně, se tady odehrál docela dramatický požár, který proměnil okolí vesnice na spáleniště, což vytváří docela zajímavou scenérii. Myslím, že nejblíž jí bylo Mariusovo připodobnění k hřbitovu.

Popravdě se mi sem ani moc jet něchtělo, neb 9 z 10 montpellierských lezců vám řekne, že je to strašně oklouzané. Je. Teda ve stupni 4-5c, od šestek nahoru to už jde. Ale skála je přesně ten typ šutru, který hrozně nemám ráda – špatně čitelný, vyžaduje hodně technické a silové pohyby a hlavně vám snad na všechny cesty stačí i lano čtyřicítka. Kamarádka mi říkala, že docela úlety zde najdete v klase u stupně 6a. Já jsem lezla několik 6a+, jedno z nich po mě odpytloval můj parťák, protože jsem si s ním zaboha nemohla poradit, u dalších dvou naopak hodnocení sedělo.

Pokud ale oblast z nějakého důvodu nutně potřebujete navštívit, tak doporučím cesty Points communs 6a+, Persistance de la mémoire 6a+, Cinq mille fleurs 6b+. Nijak mě nedostala do kolen, ale neurazí Regards de chiourmes 6a, na OS je těžká, chce to lézt s někým, kdo vám poradí, jak řešit crux, ale jakmile, člověk ví kudy, je to brnkačka. Pokud si nechcete zkazit den, a pohybujete se lezecky podobně jako já kolem 6a-b+, nepouštějte se de Pet sous couette 6a+.

Kdybych to měla shrnout, St Bauzille stojí za návštěvu, pokud chcete stejně jako já poznat všechny místní lezecké oblasti a máte na to dost času. Jinak sem rozhodně nestojí za to jezdit. Thauracu a (pokud lezete kolem 7a-8c) Claretu St Bau nemůže ani v nejmenším konkurovat..

Fotogalerie

Claret

Claret se mi kvůli zranění bohužel nepodařilo prozkoumat lezecky, a jelikož jsem svému spolulezci Mariusovi slíbila, že neopustím území Francie, aniž bych lezla v Claretu, budu se sem muset vrátit, abych si odškrtla rest.

Cesty vám tedy nedoporučím. Ale popravdě asi zde není moc co doporučit, spočítali byste je na prstech – pět 6a, šest 6a+, dvanáct 6b. Z toho prý ale tak polovina stojí za lezení. Druhá je hrozně oklouzaná, protože se na tom osmičkoví borci rozlézají, nebo ji právě dělají lezci, jejichž maximum se pohybuje v 8a a výše, takže se moc nenamáhali je jistit. Sečteno podtrženo, nevím, pro softmovery jako já, se tady najdou cesty tak na víkend, a chce to tedy lézt v 6b.

Přítelkyně 8a borců mi to vysvětlily jasně, když jsem se jich ptala, jak se jim líbilo v Claretu (holky lezly o něco lépe než já, v 6b+-c). „Tu peux pas aimer Claret..il faut que Claret t´aime“ (Nemůžeš mít ráda Claret, Claret musí mít rád tebe).

Víc toho napíšu, až se sem podívám. Tentokrát přidávám jen fotky.

Fotogalerie

Saint Guillhelm le Désert

Saint Guillhelm stojí za to navštívit, i kdybyste sem měli jet jen za turistikou. Jedná se o mystickou oblast, na kterou neexistuje (a asi ani nikdy nebude) knižní průvodce. Nabízí spoustu vícedélkového lezení, z něhož je většina ve formě „terrain d´av“ – tradičního lezení, kde upotřebíte vklíněnce a další jistidla. Jako bonus se tady dá lézt i v parném létě, neb oficiálně povolené je lezení na severní stěně. Oficiálně zakázané (protože se jedná o lovecký terén), ale přesto lezené jsou ale i jižní stěny.

Každopádně v prosinci a navíc v pondělí ráno, sem moc lovců nejezdí, a tak jsme se vydali s Mariusem zkusit štěstí a dát si krásnou 140m dlouhou cestu bez nutnosti dojišťování. Ovšem bohužel to zůstalo u té myšlenky, Přestože jsme si vytiskli nákres cesty i celého sektoru, který jsme bez problémů našli, linie se nám už nalézt nepovedla. A tak po asi hodině, možná i víc, marného hledání Diédre infranchissable 6a jsme naši „voie“ překřtili na Diédre introuvable a smířili se s realitou, že si dneska nezalezeme.

Potkali jsme pár sympatických lezců, kteří nám nabídli, ať se k nim přidáme, když nenajdeme svou cestu. Ani znalost obtížností nám ale pak moc nepomohla, protože když už se nám podařilo najít borce a záhadné sportovky, zjistili jsme, že jejich „cotation“ začíná na 6c+.

Saint Guillhelm je ale prostě a jednoduše „trop beau“ a člověk sem už z principu někdy musí znovu. Podmínkou je ale kamarád, který to tu zná, bez toho opravdu svou linii nikdy nenajdete. Popis je ještě méně přesný než v Kroutilovi-Bloudilovi. Pokud lezete 7c a výš, Saint Guihelm pro vás bude ráj. Najdete tu překrásné linie, dlouhé čtyřicet metrů a víc, po krápnících a vůbec naprosto luxusní, neolezené skále. Je třeba ale počítat, že (aspoň ve sektoru Le coeur) cesty i v této obtížnosti bývají „engagées“, a člověk se nesmí bát padat.

Málem bych zapomněla dodat, nevynechte stejnojmennou vesnici Saint Guilhelm le désert, má statut jedné z nejkrásnějších vesnic Francie a je stejně jako celý kaňon v UNESCu. Říčka je nádherně čistá a v létě skýtá luxusní koupání a spoustu přírodních skluzavek.

Fotogalerie

1. díl seriálu Mischa bloguje – Proč jet na studijní pobyt na jih Francie

2. díl seriálu Mischa bloguje – Thaurac s průvodcem bez průvodce

3. díl seriálu Mischa bloguje – Pourquoi Dentelles? Parce qu´elles sont magnifiques!

4. díl seriálu Mischa bloguje – Horolezecká stěna Grabels

5. díl seriálu Mischa bloguje – Saint Jean de Buèges

6. díl seriálu Mischa bloguje – L´arête ouest, Gorges de la Jonte

7. díl seriálu Mischa bloguje – 3x nej v Orpierre

8.díl seriálu Mischa bloguje – Sainte victoire

9. díl seriálu Mischa bloguje – Pont de Barret

10. díl seriáluMischa bloguje – Russan

12. díl seriálu Mischa bloguje – L´épitaf