Seynes, Margalef a Siurana

Koukám z okna, venku sem tam zbytky sněhu, hýžďové svaly bolí z více jak 2000km dlouhé cesty. Asi byste nevěřili, že v Buoux je teď o 20 cm více sněhu jak v Praze. Ale pěkně popořádku.

Na přelomu února a března 2010 jsem podnikla s HO Rotsport cestu za poznáním dalších oblastí jižní Francie a severního Španělska. Plán byl následující: 2 dny v Seynes, během restday přejet cca 600 km do Španělska – Margalef, pak Siurana, Monsant a opět Francie – St leger du Ventoux.

Mé nejhorší obavy, že mě tam ve složení 5 chlapců+ já kluci zničí, se naštěstí nenaplnily, naopak se sešla celkem fajn banda a těch deset dnů uteklo neskutečně rychle. Ale víc než to, co kdo vařil a kdo kam položil jak velký kabel (což bylo každodenním tématem mužných debat, jejichž smysl mi přirozeně silně unikal) vás asi bude zajímat, co jsme kde lezli a jak jsme se kde měli. Následující řádky budou z pohledu softmovera, borci nechť si přečtou Jardův report na stránkách HO Rotsport, který taky rozhodně stojí za chvilku zdržení a popisuje výlet z trochu jiného úhlu.http://rotsport.wz.cz/050042.htm

1.Seynes

http://www.lezec.cz/clanky.php?key=1193

Seynes je hezká oblast nedaleko od Avignonu. Kopec lemuje výrazný pás skal v nádechu od bílé a modré po růžovou. Člověk tu potká neskutečné útvary – krápníky, hady, choroše, dírky.. 

No a co se týče cest, v obtížnosti 5c-6a jich tu slušných pár bylo, ale nás bohužel vyhnalo počasí. Pěkné cesty, které jsem lezla, byly v sektoru Liaison a Rouge gorge. Nejvíc se mi líbily Seau d´eau:  Mégots morts (6a) a Atteinte aux doigts de l´homme (6a+) – tu jsem bohužel odseděla, protože jsem klíčové madlo našla až při druhém prozkoumání, ale na druhý pokus by padla:) Ovšem nacvičovat cesty v obtížnosti 6a je asi celkem trapné. Hezké cesty obtížnosti 3-6a byly i v sektoru Rouge Gorge, ale ty jsem bohužel nestihla, protože spolulezci chtěli jinam, lezli jsme tam jen rozlezovku En selle héros za 5c, která měla poslední nýt v docela dunivém, pěkný travers s jedním těžším krokem. Docela jsem se spálila v Llomo senien errectus v sektoru Liaison, kterou jsem pytlila u čtvrté expresky, protože se mi nelíbil sokolík, a to jsem ještě netušila, že nahoře čeká zdvih z prstové spáry s nohama po ničem.Částečnou útěchou pro moji nschopnost bylo, že mi Jarda dal za pravdu, že na 6a to bylo až moc poctivé, když osvobozoval moje expresky.

2.Margalef

http://www.lezec.cz/clanky.php?key=7341

V Seynes jsme si víceméně splnili cíle (teda kluci, já měla ještě pár cest vybráno) a déšť nás vyhnal do Španělska. Přejeli jsme večer a o půlnoci jsme po krátké zdravotní pauze (neptejte se, kdo blinkal, všichni to dobře víme) a šílených zatáčkách překrásnou krajinou národního parku Montsant dorazili ke kostelíku San Salvador, který slouží jako útočiště lezců. Další den ráno se přesunujeme do Margalef pro průvodce, abychom věděli, co lézt.

Margalef je vtipná vesnice, za celou dobu, co jsme tam byli, jsme potkali snad dva lidi a potulujícího se psa. Zdejší domy vypadají, jako by je někdo spácal k sobě snad náhodou. Člověk tu má pocit, že městečko vymřelo. Místní obchod nemá ani otevírací dobu. Shodou náhod tam občas zastihnete prodavačku. Čerstvé potraviny tu ale moc nečekejte, zásoby je potřeba nakoupit jinde.

A zdejší lezení? Bomba! Narozdíl od Seynes, které je čisté vápno lezete po slepenci. Působí to jako beton, do kterého někdo nalepil oblázky. Typické jsou díry, dírky, dírečky… Klasifikace nebyla nijak extra tvrdá, obtížnost odpovídala klasifikaci, snad až na dva sektory – Flipadin, kde kluci, osmičkoví lezci, padali v 6a+ se slovy „to mělo být za 6c+“a  Can Llepafilis, kde měly být podle průvodce lehké cesty. Kromě toho, že si tu Dani Andrada zrovna ze shybu na jedné ruce připravil asi pro fotografa fixní lano shora, nám tenhle sektor připravil překvapení ve formě oklouzaných nástupů do cest po ničem v obtížnosti 6a-6b jištěných po 5 metrech. Nic moc, když si člověk vezme že je pod ním ještě jedno patro a tlama dolů by asi byla docela dlouhá.. 

Volba sektorů opět bohužel nebyla na mně, takže jsem lezla to, co se zrovna našlo tam, kde chtěli kluci „bouchat“. Nejvíc se mi líbily cesty v sektoru Can torxa – Follet totrunga 5+ (skoro 30m dlouhá fakt lehká pětka), L´escorpi (neméně dlouhé 6a, těžší krok je nad posledním jištěním – sokolík a z něj do madla, jinak žádné záludnosti) a sektoru El tobogan – fotogenická plotna, která ale není na zdejší poměry až tak přejištěná a občas má člověk v těžším kroku jištění kousek pod nohama – Darknight i ceba tendre 5+ s Malaestrungansa 6a+ byly asi nejhezčí cesty, zmíněné 5+mi popravdě přišlo stejně těžké jako to 6a+.

Zázemí je zde bezvadné, takže se rozhodneme tu zůstat týden. Člověk si tu fakt připadá jako ve snu. Sprcha pod vodopádem z přehrady, týden bez pitné vody, cestou ze skal vás zdraví Dave Graham (který pokud zrovna neleze dává „brčko“) a Nale Hukatale (nějaký finský bouchač). V ceně je zahrnut i gril, je tu víc Čechů než Španělů a spí se zadarmo v upraveném skorokempu. A abych nezapomněla, večer se nekouká na televizi, ale na mladého a nadějného Krise Šarmů nacvičujícího své 9a+ se svou krásnou jističkou Dailou Ojedou.

3.Siurana

http://www.lezec.cz/clanky.php?key=8189

Siurana měla být původně velkým gro našeho výletu, nakonec jsme tu setrvali jen dva dny. Lezení hezké. Čisté vápno, zase trošku jiné než to francouzské. Lišty, díry, sem tam sokolíky. Moc jsme tu toho nevylezli, takže hodnotit zdejší lezení je těžké.  Každopádně v někteých sektorech je sakra poctivá klasa. Nejvíc nadšená jsem byla lezením v Can Marges – nádherné kolmo-a-pak-rajbasové 6a. Cesta Cos que cao bylo dle mého názoru dost zadarmo, ale moc krásná a proč si nezapsat do deníčku 6a, že? Cesta Ultima de 85 mě trošku potrápila v jednom kroku, kde jsem opět měla problém přesvědčit hlavu, že mě ta noha fakt udrží takže jenom AF, ale taky přelez ;). Poněkud těžší 6a oproti předchozímu. Pixapins za 6a+ byla taková dost Yosemitská cesta. Začátek silovější do převisu, ale pořád dobře beroucí díry, pak krok, kde se cvakalo z divného obloně  a nastoupat za divnou polici s nohama naprosto natřetí, které Martinovi držely a mně pěkně ustřelovaly. Pak ta Yosemitská pasáž – sokolík, sokolík, sokolík a po dírách nahoru. RP přelez až příště, kdyby člověk neměl pytle, neměl by se kam vracet, že? Pětky (5+) jsem tu lezla jen dvě –  Barrufet v sektoru Can Melafos, tj hned u parkoviště, připomínalo to lezení v Alcazaru, akorát méně oklouzané, moc mě to nenadchlo, a Tubergulosu v sektoru Can gans di Onis – první část zívačka po madlech a druhá sokolíky, jedno místo absolutně bez nohou jen na tření. Dost poctivá pětka, dala bych jí ale 5 hvězdiček, bylo to zajímavé lezení. Obecně sektor Can gans di Ognis neoplýval jedinou cestou zadarmo. Lezla jsem zde i na TR cestu Eto i diferente za 6a s dost šílenými kroky. Kluci to hodnotili jako za 6b+ jinde. Víc nic. Ve čtyřech stupních nad nulou podává výkony jenom Adam Ondra, kterého jsme tu vlastně potkali taky. 

Odpoledne začíná pršet a následně i sněžit. Máme té zimy dost, my s Jardou protestujeme, že v tomhle se lézt nedá a podle předpovědi, která je pro Francii lepší než pro Španělsko se rozhodneme pro změnu plánu na Buoux a následně St leger. Ale člověk míní, příroda mění a po přejezdu hranic začíná hustě sněžit. Dokonce tak hustě, že napadne 30 cm sněhu a my neschopni pokračovat v cestě, protože není vidět na pět metrů před sebe, přečkáváme noc na nějakém odpočívadle kus od Avignonu. 

Nějakou záhadou se nám podaří přesvědčit kluky, že to asi fakt za dva dny neroztaje a točíme to směr domov. Dalších 900 km pořád dokola posloucháme Vaškovy a Martinovy nářky, že jsme měkoty a měli jsme zůstat ve Španělsku (mimochodem zdejší předpověď se pohybovala mezi -2 až +5 stupni na celý týden, takže si obrázek udělejte sami, moji představu o letním lezení to moc nesplňuje), ale když dneska ráno poslouchám v rádiu, že jih Francie a sever Španělska v okolí Barcelony se teprve teď podařilo zprůjezdnit, rozhodnutí nelituji. Ony tam koneckonců ty skály budou i za rok. Taky mi trošku spadl kámen ze srdce, že nemusím do St Leger du Ventoux. Oblast podle fotek soudím nádherná, ale sečteno podtrženo v oblasti s počtem několika set cest je jedno 5c a dvě 6a, takže lezete-li do sedmiček sbalte kufry a jeďte jinam..

Na závěr jsem chtěla jen něco dodat s ohledem na klasifikaci lezení. Používala jsem francouzskou stupnici, která do 5a odpovídá UIAA a potom 5b je 6-; 5c je 6; 6a 6+/7-; 6a+ pak 7-. Ve Španělsku je stupeň 5 rozlišován jen na 5 a 5+ s tím, že 5+ odpovídá někdy 5b, jindy 5c. V některých oblastech (Montsant) jsou cesty do 6a značeny římsky. Pokud je třeba cesty dojišťovat, v průvodci vždy najdete poznámku „needs gear“. 

 

P.S.:Po týdnu s hochy jsem dospěla k názoru, že bychom měli na příští schůzi projednat nábor žen do oddílu…

Mischa

Fotogalerie

http://mistymischa.rajce.idnes.cz/Spanelsko/
http://orbit.rajce.idnes.cz/Lezeni_Spanelsko_brezen_2010/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *