Podzim v Řeži

6.12.2009 František Vilim 0 Comments

Jak jsem slíbil na fóru, píšu stručný report o podzimních radovánkách na skalách v Řeži u Prahy. Stručný z toho důvodu, že vše podstatné je již někde na Internetu popsáno. Pokusím se jen doplnit o své vlastní dojmy:

Řež u Prahy je tradiční (rozuměj nejištěná) oblast lezení kousek za Roztokami u Prahy. Vlaky odjíždějí z Masarykova nádraží přes Bubeneč. Na nejatraktivnějším IV. Masivu se nachází velké množství cest v délce tak přibližně 30 metrů. K masivu se dostanete pokud budete pokračovat ve směru vlaku od Prahy cca 50m a pak zatočíte prudce do kopce po skryté pěšince. U skal jste za 5 minut. Shora se dá sejít, nebo místy I slanit, nahoře se štanduje nejčastěji u stromů. Jištěním se spíše šetří, ale je nutno dodat, že pokud je v cestě nějaké atypicky těžké místo, nebo se nedá rozumně dojistit, skoba se objeví. Každopádně vlastní jištění s sebou – nevím zda je to mnou, ale měl jsem pocit, že jsem využil spíš friendy a abalaky než cokoliv jiného, např.topy. Cesty jsou dole na skále popsány, některé I se svou klasifikací. Průvodce se hodí mít, některé cesty se docela klikatí. Z geologického hlediska se jedná o nepříliš hezký ostrý černý šutr. V některých místech nicméně ptáci urputně pracují na přemalování skály na vápenec.

Návštěva první – spolulezec Franta

Na rozlez jsme si dali cestu Alesova (IV) na kraji 4.teho masivu. Hezka cesta, primerena sve obtiznosti. Nic zaludneho. V ceste jedna az dve skoby nevalneho vzhledu.

Pokracovali jsme sousedni cestou Kleckata (IV). Leze se prevazne koutem. Rekl bych, ze je o neco obtiznejsi, nez Alesova. Opet v ceste ca. 2 skoby nevalneho vzhledu.

Dalsi cestou bylo Guano (V). Prvni usek ma vice variant, ja lezl vice vpravo, protoze se v ceste nachazela kvalitni skoba. Opet pomerne znacny usek cesty v koutu. Dale se v ceste vyskytuje krouzek – u krouzku je vrcholova kniha s bohuzel ulomenou tuzkou,takze jsem nas nezvecnil. Obtiznosti nekde u te Kleckate, jestli tezsi, tak ne o moc.

Myslim, ze zminene cesty muzu doporucit – nejlepe ve zminenem poradi.

Pak jsme se jeste neuspesne pokusili o cestu Velka Stolice (V+) a pak uz jsem musel odjet do Prahy, takze to bylo vse.

Druhá návštěva – spolulezec Dvorňas

Lezli jsme v pravé části IV. Masivu. Zahájili jsme cestou Strmá (IV), v pohodě cesta, nezáludná vhodná pro začátek. Jinak na ní není nic výjimečného, nahoře to vypadá dost lámavě, ale už je to hodně lehké. Shora se dá slanit.

Petr se pak vrhl do Akátové (IV). Tuto bychom asi s Petrem moc nedoporučili :). Na začátku se člověk musí proklestit přes nějaké pichlavé rostliny a po slibném začátku následuje poměrně dlouhý úsek bez možnosti dojištění hrozící podlahovou tlamou, takže jen pro budovatele morálu.

Následovala cesta Kůň (IV+). Spodní část je opravdu krásná a chvíli mi trvalo než jsem přišel na to jak překonat dvě klíčová místa v cestě. Po cca 10 metrech se cesta stane výrazně lehčí a nahoru už je to zadarmo. Pro ten začátek ji ale doporučuju. Jestli se pamatuju dobře, skoby v cestě nejsou, takže ty těžší kroky dělá člověk nad vlastním.

Poslední cestou byl Tuňák v oleji (IV+). Zajímavá cesta. Už po pár metrech je skoba věštící průser :). U skoby je poměrně obtížný krok – takový traverzík po ministupech s rukama nic moc. Po překonání tohoto místa pak následuje docela dlouhý úsek bez možnosti dojištění a nahoře je to opět výrazně lehčí.

Třetí návštěva – spolulezec Luboš

Na třetí návštěvu vyšlo počasí naprosto dokonale, svítilo celou dobu sluníčko a vy všichni, co jste se věnovali účetnictví, nebo seděli na alpském festivalu alpinismu můžete závidět :).

Zahájili jsme cestou Dvě kočky (IV), což je rozhodně dobrá volba pro začátek. Nejtěžší místo je výsvih na šikmou polici cca v 7 metrech. Po ní se jde doleva a tam není od věci zaštandovat u nové skoby – bez štandu by to nahoře drhlo poměrně značně.

Další cestu jsme zkusili Zábavný koutek (V.) Tady klasifikace odpovídá jen přibližně, je to určitě lehčí.

V cestě se ale vyskytuje jeden těžký krok, nicméně až nahoře a je u něj skoba. Koutek je zábavný hlavně v hledání možnosti zajištění, morálovější cesta, ale jde to.

Luboš se pak rozhodl pro zdolání Šípkové růženky (IV), což asi nebyl nejlepší nápad. Poměrně zarostlá cesta, celkově nic extra.

Čtvrta návštěva

Takže jsem na podzim stihnul ještě jednu kratší návštěvu. Slezeny cesty Samotářská (IV+) a Huáno (V) Samotářská – Pěkný, relativně nápaditý začátek, nicméně po cca. 8 metrech se cesta změní na nudnou, lehkou a pořádně nezajistitelnou.

Huáno je prý stará Řežská klasika, tak jsem se na ni poměrně těšil a můžu říct, že nezklamala. Je těžší než všechny výše uvedené cesty. Je docela dobře odjistitelná a v klíčových místech má skoby (ovšem sporné kvality, ale sebevědomí dodají). Leze se vhloubením ke kratší spáře a přes ní pod převis, u něj je kroužek a následují asi nejtěžší kroky – v tomto úseku silové.

Polda, 6.12.2009