Lomnický štít 2634m – cesta přes Hokejku VI (V+A1)

Popis klasické cesty: Lomnický štít 2634m – cesta přes Hokejku

Účastníci: Petr Dvorník + Martin Leníček, Franta Vilím

Další dvojka: Mrak + Tomáš Polách

Hláška výstupu:

Říkám: “Mraku na to nelez”.
A Mrak: “No zatím to nespadlo.”

Letitý záměr na tuto cestu synergicky zapadl k první akci horoškoláků, kteří zabukovali povál na Zámkovského chatě. Scházíme se tam postupně. V pátek Franta s Martinem potrénovali v západní stěně Lomničáku – vylezli cestu Puklina v platni (5+ doporučují), já s Tomášem dorážíme v pátek kolem 21h.

Nástup na Lomnický štít 2634m – cesta přes Hokejku

Vyrážíme po 5 hodině Studenou dolinou. Pod Velkým hangem, pod Téryho chatou je vpravo málo znatelná pěšinka přes kleče a výšvihy a nekonečně vzhůru, mírně vlevo (ne suťovištěm) do skalního kotle Téryho kuloáru. Přístup trval přes 2,5 h a stojíme pod Západní stěnou Lomnického štítu.

Cesta přes hokejku je 300m vysoká a napočítali jsme 10 lanových délek. Franta má koleno dost v prdeli, takže s bolavým ramenem jsem kývl na to, že polezu pár prvních délek. Na Martina zůstane horní výborná část. Do cesty jdeme v 8.20h, dole těžší variantou vlevo.

Jednotlivé délky

První polovina

1. délka je zřetelným spárokoutem – obtížnostně kolem (V), a docela pěkné lezení, až na ty zmrzlé, necitlivé prsty po ránu.

2. délka – psáno (IV) kvůli výšvihu nad štandem, jinak (III).

Ve 3. délce je traverz po polici doprava a příjemný komín (V).

4. krátká délka překvapila morálovým výšvihem doprava, traverzem přes plotnu s „no hand“ pozicemi (V+) a humorným výlezem na polici, kde každý trochu maturoval a hledal co chytnout. Čtvrtý štand je na této pohodlné polici vpravo, takže se převazujeme na Martina.

5. délka začíná pohodlně, ale konec není zadarmo, je to ploché, bez chytů (V) a uprostřed duní taková placka.
Říkám: “Mraku na to nelez”.
A Mrak: “No zatím to nespadlo.”

Druhá polovina

V 6. délce je dobrá podívaná. Všichni radí a Martin leze – první pokus na převisu zleva – tak tudy NE. Trochu přeorganizovat jištění a zprava kolem skoby. Tak super, hokejka pouští. Ale to není konec !!! Jeden by se zaradoval, ale ze převisem je překvapivě jedovatá stěnka po malých chytech a stupech. Tomáš zde dokonce volá – „Mraku … jdu“. Nešel, protože mu Franta hodil lano ze shora – a Tomáš? Vypadá vysílen na rukou.

7. délka je hezké lezení, plotnou nebo koutem (V).

V 8. délce elegantně oblézáme blátivý komín těžší variantou zleva, bez znečištění oděvu. Následuje nejtěžší místo V+A1, nebo volně 6. Když už Martin sedne do lana, značí to komplikaci. Vytlačující, převislý sokolík v určité fázi škubání v rameni háknu, Franta to s vytřeštěnýma očima a bolestivým kolenem vyfuněl – a toto je klíčové místo cesty. Předchůdci zde natloukli několik skob – tak po 1,5m, tudíž je řekněme odjištěné.

V 9. délce ještě mile překvapí pilířek v komíně (V) přes oblé neberoucí chyty a na závěr je ještě jedna 10.délka s lehkým dolezem (III).

15,50h vrchol s Meteostanicí-Lomnický štít; a překvapenými turisty z lanovky.

Cesta dolů, po řetězech, skalnaté pleso na Zamkovského chatu – 3h. (20.35h).

Závěr

Pro mne zatím nejkrásnější cesta v Tatrách. Celou dobu lezení, občas přitvrdí, pevný šutr