Mischa bloguje – Pont de Barret

 

Dva týdny zpátky mi nadobro odjel spolulezec Nico, a tak mi nezbylo než hledat někoho jiného. Naštěstí to mám trochu usnadněné tím, že jsem holka, a tak se mi celkem bez problémů podařilo kontaktovat dva mladé kluky, kteří mi odpověděli na inzerát na camptocamp. Musím říct, že jsem byla docela (mile) překvapená, když jsem po čase zjistila, že mi odpověděli i ti, kteří mají sami dost kamarádů na lezení a šlo jim o to poznat nové lidi. Samozřejmě ne všechno je černobílé, setkala jsem se i s reakcemi „dost divných týpků“, většinou, kolem čtyřicítky, od čehož jsem dala rychle ruce pryč.

Ale zpátky k výletu. S Gabrielem jsme se trochu handrkovali o tom, kde má a nemá pršet (předpověď pro celou Provence a Languedoc-Rousillon byla docela tragická), ale nakonec si stejně prosadil svou a jeli jsme do Pont-de-Barret, což je menší oblast poblíž Saoux (čti „só“) kousek od Montélimaru. Foreca měla pravdu, spadlo pár kapek, pravdu měl ale i Gab, takže i když jsem skepticky kroutila hlavou, že dneska si asi moc nezalezem, protože země byla úplně mokrá, cesty byly suché. V Pont-de-Barret mají vůbec nějakou divnou skálu, protože takhle enormně rychleschnoucí vápenec jsem v životě neviděla – ani kapka vody v chytech i v těch lehčích věcech! 

Marius mě spouští z pěkného 6a

Nebe se na nás ale mračí a nad patnáct kilometrů vzdáleným Montélimarem celý den vytrvale prší, a tak rychle vytahujeme sedáky, ať aspoň něco málo stihneme, než přijde další přeprška. Nepřišla. A my jsme si luxusně zalezli. Asi nemá cenu moc líčit jednotlivé cesty. Musím říct, že v 5c a 5c+, které jsem si dala postupně oba dny na rozlez se mi lezlo dost špatně, skála je velice členitá a měla jsem hodně problém s četbou, vypadá to, že bere naprosto všechno, ale přitom pak zjistíte, že nebere nic. V 6a a 6b se mi lezlo už mnohem lépe, chyty (hlavně v 6b) už byly dost evidentní. Co se týče jištění, tak pokud průvodce neuvádí, že je cesta „engagé“, jedná se „autoroute de spits“ – borháky po metru a půl jako na stěně. Čímž pádem se směle pusťtě to těžších cest, protože pří těžkém kroku nikdy nebudete výš než s expreskou v úrovni kolen, než cvaknete tu následující. Pokud je cesta „engagé“, jsou borháky po cca 3 metrech, jako to vcelku často na skalách bývá. Většinou je vše zajištěno borháky, v jednom 6a/b, jsem ale narazila i na nýty, které se protáčely.

Gab v 7a

Všechny cesty jsou vertikální nebo mírně převislé, plotny tu (třikrát hurá) vůbec nenajdete. Já jsem si chrochtala blahem, protože to byl přesně můj styl lezení – atletické vytrvalostní cesty, spousta stupů a lišty. Co se týče obtížnosti, lezec do 6a se tu zabaví tak na den, pětek je tady opravdu málo a nejsou z hlediska četby vůbec zadarmo, lezec 6a-6b+ se vesele zabaví na tři dny (ale chce to lézt spíš v 6b..), lezec, který leze v 6c-7b asi i na víc. Vesměs jsou cesty ale podobného charakteru, takže si spíš myslím, že po dvou-třech dnech tady je příjemná změna v podobě sousedního Saoux, nabízejícího mimo jiné i vícedélky, či některé jiné z bezpočtu místních oblastí. 

Náš luxusní „bivouac“

Oblast skýtá i luxusní bivak pod převisem, kde se v malém počtu (tak tři-čtyři lidi) lze naskládat. Zákaz rozdělávání ohně tam nikde nevisí, ale když šli kluci pro dřevo, vysvětlili mi, že zákaz je ve Francii naprosto všude, ale Francouzi si ze svých zákazů moc nedělají. Očividně jediný, kdo je víceméně respektuje, jsme mi cizinci.

Co se týče teploty, přes léto je Pont-de-Barret oblast zcela nelezitelná, ideální je podzim/jaro/zima, jedná se o jižní stěny, do kterých praží od rána do večera. A to že poctivě. Tohle sluníčko Francouzům docela závidím, protože když nám v Čechách svítí slunce, nikdy nehřeje natolik silně, aby člověk koncem listopadu mohl vesele pobíhat pod skálou jen v tílku a v kraťasech jako tady. Celkově vzato, pokud si dobře vyberete oblast, sezona na jihu Francie nikdy nekončí a dá se lézt skutečně celoročně, na druhou stranu v noci jde  teplota k nule a  v zimě nějaký menší „gite“ pak i za těch pár EUR za noc stojí.

Vyzkoušeli jsme si i skvělé německé „jistící brýle“

Musím říct, že jsem si víkend skvěle užila a že mě kluci mile překvapili, protože jsem nevěřila tomu, že ještě nějaké Francouze přesvědčím k přespávání pod širákem koncem listopadu. Mají mě tu trochu za blázna. Holt asi moc ženských nadšených do lezení, které pečou spolulezcům buchty a ochotně spí na divoko, ve Francii nemají…

Tak zase ve skalách!

Mischa

Fotogalerie

 

1. díl seriálu Mischa bloguje – Proč jet na studijní pobyt na jih Francie

2. díl seriálu Mischa bloguje – Thaurac s průvodcem bez průvodce

3. díl seriálu Mischa bloguje – Pourquoi Dentelles? Parce qu´elles sont magnifiques!

4. díl seriálu Mischa bloguje – Horolezecká stěna Grabels

5. díl seriálu Mischa bloguje – Saint Jean de Buèges

6. díl seriálu Mischa bloguje – L´arête ouest, Gorges de la Jonte

7. díl seriálu Mischa bloguje – 3x nej v Orpierre

8.díl seriálu Mischa bloguje – Sainte victoire

10. díl seriáluMischa bloguje – Russan

11. díl seriálu Mischa bloguje – Lezení v okolí Montpellier – Claret, St Bauzille, St Guilhelm le désert

12.díl seriálu Mischa bloguje – L´épitaf

13,díl seriálu Mischa bloguje – Nikdy neříkej nikdy aneb návrat do Francie (aspoň na týden)

14.díl seriálu Mischa bloguje: Gorges de la Dourbie a Natural Games v Millau

Diskusní téma: Mischa bloguje – Pont de Barret

Datum:27.03.2012

Vložil:Mischa

Titulek:RE:

Nene, to není lom, ale skutečně skála, tak jak "narostla"..

Odpovědět

Datum:11.12.2011

Vložil:Dvorňas

Titulek:..

Míšo, to jsou nějaké staré lomy? Vypadá to jak nová – vystřílená skála.

Jinak Ti tak dobré podzimní podmínky závidíme a užij si to.
Na Smíchoff se tady již téměř nedá kapacitně vlézt a ledy jsou zatím v nedohlednu – tzn. mrtvá část sezóny.

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *