Les Calanques – aneb jak to bylo před rokem

    O lezení v Les Calanques (čti le kalank – česky Kalanky) sem si nechával zdát snad celou zimu a tak mi teď přijde, že to nějak podezřele rychle uteklo. Po lehčích komplikacích s řešením naší sestavy, kdy se situace a účastníci měnili skoro každým dnem se naše skvadra nakonec ustálila týden před odjezdem na 5 respektive 6 kusech (Žiži, Terezka, Jandis, Béďa a Věrka, šestym do počtu byl Miro, kterej za náma přiletěl). Na cestu jsme se vydali v pátek 16.4. v 8 večer. Do auta jsme se v pěti docela dobře vešli a tak jsme mohli začít lovit pumpu, kde mají známku na dálnice a pomalu počítat ubývající kilometry. Cesta byla poměrně dlouhá, ale přežili jsme jí. Naše trasa vedla přes Německo, Švýcarsko a jih Francie. Tato trasa nám z našich propočtů vyšla nejlevněji, i když asi není uplně nejkratší. Rozdíl však nebude moc velký. Výhody této cesty jsou zejména dvě a to, že ve Švajcu koupíte roční známku, která vám pokryje obě cesty a vyhnete se tak částečně placení drahých dálnic ve Francii, ve Švajcu je nejlevnější benzín a můžete zde také na benzínce potkat důchodce, který sotva chodí, ale vozí si zadek v Lambordgini. Cestu dlouhou 1500 km jsme zvládli jen s menšíma přestávkama a prostřídáním řidičů cca za 18 hodin s tím že nás ještě na dálnici slunce z Lyonu do Marseille opět potkal silný provoz ale uplná zácpa se naštěstí nekonala, ta přišla až později v kempu.

    V Cassis, kde jsme se ubytovali v kempu nás přivítalo krásné počasí a tak jsme si hned dali malou procházku po městečku a koupili průvodce a nějaký to pivko na večer. Jelikož jsme byli ale po cestě unavený, žádnej velkej večírek se nekonal. Holky a Béďa to zabalili ještě za světla. Béďu jsme se snažili ještě chvíli držet při životě sprškou kamínků snášejících se na jeho hlavu, ale ani to moc nezabralo a tak jsme si u pivka povídali o Eltonu Johnovi a Frantovi Nedvědovi jen s Jandisem. Do postele nás dostalo až 8{a8529231ecd437c69f5b664f46e51dc76fea0ab836f2d3a06c59ddc296e41a38} pivko Navigátor, který nás spolehlivě odnavigovalo do našich spacích vaků.

    V neděli ráno jsme celý nažhavený vstali už se slepicema, abychom stihli projet do kalanky (zátoky) MORGIOU ještě než se na silnici zavře závora, jak se o víkendech děje. Cca 25km cesta do Marseille běžela jak na drátku a navigátor navigoval téměř skvěle. Jenže naše očekávání a nadšení se rozhodli brzo schladit běhuchtivý maratonci a odřízli nám tak přístupovou cestu. Než jsme se z toho vzpamatovali tak jsme chvíli popojížděli po Marseillských bulvárech, ale nakonec jsme se vyhrkali ven a pozměnili plán. Vyrazili jsme proto na Luminy – vysokoškolské koleje na okraji Calanques, tam jsme zaparkovali a vyrazili na nástup. Původně jsme mysleli, že půjdem do oblasti Luminy, ale objevili jsme cestu do kalanky Morgiou a tak jsme šli tam a za necelou hoďku už jsme stáli pod skálou.

kalanka Morgiou

   Neděle 18.4.

   oblast: Morgiou  

   sektor:L´abri cotier

    Pro začátek na rozlezení myslim ideální sektor nacházející jen kousek nad vesničkou Morgiou. Slunce svítilo a tak jsme schodili svršky a začli se opalovat a taky samozřejmě lézt a kochat se místní scenérií. V sektoru se nacházejí pěkně odjištěné cca 30m dlouhé cesty ve škále od 3a do 6b, jak máme později možnost posoudit, tak spíše lehčí klasifikace, ale jako všude asi záleží na tom, kdo cestu stavěl. Po prvních osmělovacích pokusech na nějakých čtyřkách dem do těžších cest a začínáme si užívat krásného pocitu na dobře držícím vápně. Sektor je to pěkný, řekl bych takové typické skalní lezení bez výraznějších vápencových tvarů nebo rajbasů. Já si hned první den plnim svůj týdenní plán a to vylézt aspoň jednou 5c, tak jsem sem sakra zvědav, co příde dál. Když cestou prohlašuju, že bych tu cestu nechtěl lézt na prvním je mi odvráceno, že ji na prvním lezu,…hm no jo kruci. To jenom pro dokreslení zajištění cest. Slunce svítí celej den, větru moc nezafouká a tak je zde příjemné, že se dá najít i nějaký ten stín pod stromy, a že je to kousíček na malou oblázkovou pláž. Moře je studené, ale i to nebrání holkám přeplavat si záliv. Já se kupříkladu jen omočil a kluci ty radši ze břehu pozorovali opalující se Francouzky.

Lezené cesty: Nicolas 4a, Un goat de trop peu 5b, Revenez-y !! 5c, Passe simple 5a, Mes pitchounets 4c, Intense surprise finala 5b+, Un vrai plaisir 5c, Vestige d´un jour 6a.

   Pondělí 19.4. 

   oblast: Morgiou  

   sektor:Shangri-La –La Roche percée

 

    V pondělí už nám cestu neblokují nějací pobláznění pomatenci běhající maraton a tak dojíždíme autem až do Morgiou, kde ho necháváme a vyrážíme na nástup. Pro tento den si vybíráme sektor Shangi-la, který se nachází cca půl hodiny pěšky do kopce po cestě směr Luminy. Jandis s Béďou netrefují uplně cestu a tak pod skálu slaňují. Já s holkama nejsme přeci ovce a tak si nacházíme vlastní trasu a krásným skalním oknem vylezáme přímo pod cestami. Sektor vypadá pěkně a tak se hnedle pouštíme do lezení, páč se přichází sms od Mira, že cca ve 4 ho máme vyzvednout v Marseille, proto není času nazbyt. Na rozlezení padnul lehčí kout za 5a a pak se pozornost přesunula na těžší cesty. Cetsy zde měli různý charakter, některé silové po velkých dírách a odkloněné až po mírně ukloněné rajbasové cesty po skoro ničem. Sektor je orientovaný na jihozápad a opět je tu možnost si zalézt do stínu a kochat se pěkným výhledem do níže položeného údolí.

    Podělní lezbu jsme zakončili dřív a vyzvedli Mira u zastávky autobusu v Les Baumattes a na otočku jsme se všichni dostali zpět do kempu, kde jsme si nakoupili nějaký sýry a podobný laskominy a něco k pití, poklábosili, zalehli a nechali si zdát o dalších sportovních výkonech.

Lezené cesty: La Rabi 5a, Dolpo pa 5b, Super sherpa 5c, Sagarmatha 5c+, Thorong la 5b+, Om mami padme om 5c.

 

 

kalanka Sormiou

   Úterý 20.4.

   oblast: Sormiou

   sektor:Flaise de la Tiragne –Gauche

    

    Další naše výprava vedla za doporučovaným sektorem, o kterém se nám svěřil Radan. Měli jsme informace, že je zde krásné lezení a docela nepříjemný nástup. Tož auto jsme za 3 euráče nechali na parkovišti v Sormiou a vydali se na cestu. Nejdříve jsme začali bloudit a po hřebínku chodit sem tam až jsme se nakonec vrátili zpět a zjistili, že jsme ve správném sedle už nejspíš byli. Nu, což. Bývalo stačilo následovat cestu označenou třemi černými puntíky, ale po bitvě každý generál, že. Na místě jsme ihned našli borhák, který jsme hledali, páč nám bylo doporučováno z něj slanit. Jandis se hned jal přípravy na slanění, Miro začal pobíhat po skalách jak kamzík a já začal panikařit. Poté, co Jandis skončil se slaňováním ve slepé uličce a v křoví, já přestal panikařit a omrk cestu, kterou nejprve prozkoumal Miro, jsme se vydali na cestu. Místy nepříjemné části cesty jsme nakonec překonali bez jištění a bez koupání se v poměrně hluboko pod námi ležícím moři a tak jsme mohli krátce po poledni prvně okouknout zpočátku krásně vypadající sektor na skalách nad mořem. Sektor měl opět jiný charakter, než ty předchozí. V první polovině cest, které jsme lezli se nacházeli protáhlé dírky a v hloubení, za které se sice dalo pěkně držet, ale při možném pádu by Vám v nich nejspíš zůstali dva tři prstíky, druhá polovina se zdála být z trochu jiného materiálu a tak tyto tvary zmizeli a nastoupili normální tvary podle toho, jak byla která linie zerodovaná. Horní partie končili před převisem, odkud vytékala voda, takže místy bylo i mokro. Jinak ale krásné lezení s jedinou vadou a tou byla absence stinných míst, kam by se dalo utéct před slunečními paprsky. Některé to natolik rozhodilo, že si rozhodli udělat takový menší odpočinkový den a tak jsem si ho tedy dal. Ostatní ale svědomitě lezli a tak z toho byly i nějaké pěkné počiny. Nakonec jsme ještě dali koupačku na malé pláži v Sormiou. Večer pak obligátní návštěva v super U, nákup sýrů a piva a vína a večerní poklábosení.

Lezené cesty: La Renverse 4c, Pour de vrai 4c, Bons baisers sales 5c, Topless 4b, Directe 6a, Plus haut que la mer 5c.

   Středa 21.4.

   Oblast: Sormiou

   Sektor:Lou Spigaou

    Na středu byl naplánován rest day, jenže my jsme nevymysleli, co bychom jako dělali, tak jsme se rozhodli, že půjdeme opět lézt, tentokrát tomu ale necháme trochu volnější průběh a vyrazíme až odpoledne. Po ranním trochu delším vyspávání jsme si každý našli nějaký ten program. Holky šli do města, Miro šel do města no a my jsme nešli do města. Trochu jsme poobědvali, počkali na opozdilce a vyjeli opět do Sormiou. Zde by se možná slušelo říct, jak jsme to vlastně v 6 jezdili. No holt jeden seděl za spolujezdcem na zemi a když se projíždělo Marseille, tak se přes něj roztáhla mapa. Dokonalý způsob, který se osvědčil a my byli tak nenápadní, že se francouzské četnictvo radši ani neukázalo.

     Sektor Lou Spigaou jsme si možná vybrali kvuli tomu, že byl blízko a nás už nebavili dlouhé nástupy, navíc na ně nebyl uplně čas. Ke skále jsem dorazili asi ve 3, ale i tak jsme si stačili pěkně zalízt. Mírně ukloněné začátky, trochu spárového lezení, mrcasení se v koutě a závěrečné sezení a nadávání v neslezitelné šestce, tak asi tak by se dala popsat místní naše prezentace. Nicméně sektor opět krásný, neoklouzaný. S pozdnim začátkem se spojil i lehce pozdější konec, ale nakonec se to jevilo jako vcelku rozumné, otevřeno v Casinu ještě měli, tedy v supermarketu samozřejmě (s názvem Casino) a v kempu stejně nebylo nic moc co dělat, takže se to i šiklo.

Lezené cesty: La Prima 4c, Pierre de folie 5b, Boumchanka 5c, Qui vivra verra 6a.

 

  Čtvrtek 22.4.

  Oblast: Sormiou 

  Sektor:Colline de lun –Compet

    

    Ve čtvrtek jsme naordinovali osvědčený čtvrteční plán a vstali jsme pozdě a vyjeli pozdě. Mezi tim jsme si dali v baru kafíčko a zahráli si karetní hru na piráty. Před odjezdem jsme si ještě stihli uvařit nějaký to jídlo a už tradá opět po známé trase cca 25 km do Sormiou. Tentokrát jsme však nedojeli až do Sormiou, nýbrž jsme auto zaparkovali na konci Marseille, těsně za vstupem do oblasti Calanques. Odtud to bylo již jen pár kroků ke skalám do opět pro nás nového sektoru. Na pátek jsme měli naplánované zkusit nějaké vícedélky a tak byla poslední možnost na jednodélkách zkusit hranice svých možností, o což jsme se každý víceméně pokusili.

    Lezení to v této oblasti bylo pěkné, kolmé stěny s různým druhem chytů, nechytů, spár, vhloubení a i nějakej ten sokolík se našel (no jeden). Něco jsme tedy vylezli a těšili se, že v pátek si dáme nějakou tu vícedélku, koupili jsme proto na večer nějaký to pitivo, aby jsme se dobře nachystali. Konečně se podařilo udělat pěknej večírek, při kterém nebyla nouze ani o legraci. Frantíci kolem nás se ale asi moc nebavili, páč nás přišli upozornit, že jako moc řveme, proto jsme lehounce ztlumili a pokračovali dál, dokud nám vydrželo pivo.

Lezené cesty: La dierdre 5a, La fleche bleue 5b+, les veterans s´explosent 5c, Un ange passe 6a, Ongle du matin, Chagrin 6b, Les minimes friment 4c.

 

    V pátek ráno nás bohužel probudil déšť a tak nezbylo než změnit plány. Jelikož situace nenaznačovala zlepšení, rozhodli jsme se to zabalit a vyrazit směr k domovu. Mira jsme proto hodili do centra, aby si chyt letadlo a my se vydali na cestu autem. V sobotu ráno jsme nakonec přistáli doma… no a to je tak asi vše z našeho skvělého výletu.

Fotogalerie:

veveruse.rajce.idnes.cz/Francie_-_Les_Calanques/

picasaweb.google.com/zizi32zizi/LesCalanques2010#

 

Autor: Žiži

Editace: Beda

 

 

 

 

Lezení|sportovky|tipy na lezení

Diskusní téma: Calanques – aneb jak to bylo před rokem

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

JménoTitulekPříspěvek