Arco – zase poprvé

 O Arcu tu již bylo mnoho napsáno, aspoň co se týče popisu lezeckých oblastí a cest. Proto jsem se rozhodla pojmout své povídání, trochu nelezecky (taky vlastně proto, že sama ještě nelezu, takže bych vám ani nemohla oblasti a cesty nějak rozumně popsat, aby to někomu k něčemu bylo).

Do Arca jsme vyrazili v říjnu o prodlouženém víkendu. V celkovém počtu tří aut jsme se sešli ráno v kempu Zoo, kam jsme my – já,Franta,Dvorňas a Martin, dojeli velmi brzo ráno po krásné cestě Dvorňasovou oktávkou (z cesty si pamatuju akorát řešení toho jestli budeme platit už za kemp, nebo
tu noc dospíme někde venku – kemp tedy nakonec vyhrál). Auto vedené Žižim dorazilo prý po nás a poslední auto s osádkou tam již bylo o den dříve.

Po probuzení jsme ráno začali řešit, do jaké oblasti vyrazíme lézt. Rozhodlo se, že pojedeme do oblasti Belvedér. Poté co jsme zaplatili kemp, dokoupili průvodce a nasnídali se, jsme vyrazili. Mě osobně se oblast líbila, i když jsem okolo viděla zklamání, že nejdeme lézt vícedélky (což pro mě taky byla docela úleva, vzhledem k tomu že bych měla problém vylézt jednu délku, natož více). Potkali jsme tam docela dost Čechů a pár Italů. Ostatní jsem moc neviděla, zato jsem jen tak tak stíhala jistit Frantu, který si vylezl systémem zleva doprava a pak o sektor výše, snad všechny cesty co tam byli ( 20 to určitě bylo), já si vylezla své čtyři a byli jsme oba spokojení. Po lezení jsme se sešli s osádkou vozidla a jeli obhlédnout do Arca, do kolika mají otevřeno obchody, které měli být hned další den hlavní náplní našeho výletu. Poté co jsme dorazili do kempu a najedli se, jsme se všichni shromáždili kolem pařezu a povídali a povídali. Nutno říct, že tam byla zima, vlastně nehorázná kosa, takže čaj s rumem nás úspěšně zahříval. Ostatně zima byla dost velké překvapení, protože jsem měla slíbené „teplé“ lezení (dobře, přes den teplo bylo) což jsem pojala doslova a s jednou mikinou jsem ty večery jen tak, tak přežila. Ovšem fígl, jít se vysprchovat, do mimochodem velice pěkných a udržovaných sprch, horkou vodou, která na následujících pár chvil navodila pocit tepla byl taky moc fajn. Postupně jsme všichni od pařezu odcházeli a spalo se.

Druhý den se vybrala oblast Slunečných ploten, s tím, že Béďa a spol., kteří tam byli již déle, měli dopoledne odpočinkové. Cesta k sektoru, která vedla úzkýma uličkama nás všechny dostatečně probrala a zaktivovala. Ovšem Plotny nás nikoho nakonec ani moc nezaujaly, ty trojkové byly pro ostatní úplné nic a mě se ani trochu nelíbili (pokud někdo sledujete fotky, tak z ploten jsou ty, které vypadají jako bychom si jen tak lezli po zemi), tak jsme se přesunuli na těžší, kde jsem pozorovala bojování ostatních a fandila jim (ostatně postupem času nejen já) a docela brzo jsme se s klukama sebrali a jeli do města do obchodů. Což, když jsem viděla Dvorňasovi (a nejen jeho) rozzářené oči při procházení lezeckých obchodů bych považovala asi za největší vrchol celého výletu. Po několika hodinách trávených procházením, porovnáváním a zjišťováním cen v Čechách se vše
vyplatilo, kluci si odnesli krásné rukavice z předkožek, cepíny, šrouby, rukavice a kdo ví co ještě a všichni byli spokojení. Dvorňas hned večer u pařezu vyzkoušel, že s předkožkou se velice dobře jí, a že ruce v rukavicích jsou krásně citlivé. Mě osobně vyhnal mráz do tepla, respektive zdánlivého tepla spacáku dost brzo, a u pařezu bylo určitě řečeno, že ta dnešní mládež nic moc nevydrží (pozn.red.: myšlen host z HO Mokládky).

Třetí den šli ostatní na vícedélky a my s Frantou se vydali na boulder šutry, které byli nedaleko kempu v takové jakoby zahrádce. Cestou k nim jsme si popovídali s úžasným oslíkem. Na šutrech to bylo taky pěkné, velké asi tak 5-15 metrů, kolem různé lavičky a nářadí s tabulkami jak na nich cvičit. Já jsem si vytáhla pár cest, což pro mě byl neuvěřitelnej zážitek. Po pár hodinkách za náma přes ferátku dorazil Martin z vícedélek, kluci něco polezli a razili jsme do kempu zabalit. Vyrazili jsme ještě do obchodu, tentokráte bohužel pouze nelezeckého, nakoupit olivové oleje a vína na památku a pár surovin na cestu k jídlu. Poté už jen dálnice a směr Praha.

Myslím, že to byl velmi vydařený výlet. Vzhledem k tomu, že to bylo poprvé co jsem byla na sportovkách a celkově na skalách někde mimo ČR, tak já osobně jsem z toho byla více než nadšená. A myslím, že ostatním, pokud neudělali radost výkony, tak určitě nakoupené věci, takže spokojenost na všech stranách.

A jen tak na závěr, zmrzlinu mají v Arcu opravdu výtečnou,

Terka Valentová.

(HO Moklády)

|

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *