DACHSTEIN – GOSAUKAMM (25.-27.6.2010)

Účastníci zájezdu: Petr Dvorník, Martin Srbek, Petr Velebný

Příjezd, bivakování

Vyrážíme z Prahy v pátek kolem 13h a kolem 17h, po 400 km, nás u chaty GosauSee vítá déšť, a sakra – ale naštěstí zapršelo jen v pátek při příjezdu. Spíme na parkovišti v bývalé zastávce busu, Áčko hotel – je zde WC, pitná voda před chatou.  

Výstup z parkoviště do skalního kotle před sedlem SteiglPass zabere lehkým tempem cca 3 hodiny. Místo vhodné pro bivakování je vlevo cca 400 m před sedlem pod štítem Steiglkogl. Pod výraznou západní hranou  (cesta Eisgrubenturm III+ 2110m). Lze spát kolem velkých balvanů, nebo pod nimi je několik nouzových úkrytů pro případ deště, ale nic velkého. Ze sedla SteiglPass k bivaku vede pěšina. S vodou je to horší, potůček, pramen není. Dá se roztopit ze sněhu a nebo nabrat přímo z tajícího sněhu.

Podmínky

Skalní cesty suché, v horních kotlech a žlabech ještě dost rozbředajícího sněhu. Teplota ve skalách přes den kolem 12 v noci o něco méně, kolem 6-8.

Vordere Kopfwand (2075m) – SZ hranou IV

Nástup v místě kde se cesta 612 od jezera přehoupne přes horizont a schází se cca 30 výškových  metrů a dole se cesty stáčí doprava, zde jít ale rovně cca 100m a pak doleva málo znatelným žlabem nahoru k nástupu. A kdo najde na fotce onu hranu ? Ano – to je ona.

Od prvního štandu se otevírají výhledy na údolí, jezera a dolů padá velká kolmá stěna. Lezeme ve třech první nad dvou polovičních lanech, pak dobírá najednou dva – každého na půlce. V délkách se různě střídáme.

Ve 2. délce stojí za zmínku vzdušná hákovačka (za V, čistě za VI). Je v převisu mírně vykloněném nad 600m vysokou západní stěnou. První tři skoby/kroužky jsou OK. Čtvrtou skobu při zkoušce rukou vytahuji a zase vracím zpět, morál dostává zabrat. Opravdu hezké místo. Pátý je kroužek, divným prodlouženým pohybem dávám smyku a odsedám. Asi by to šlo, hrana převisu je asi 1m nade mnou. Ale dobírat dva druholezce každého na polovičním laně, přes hranu převisu nad 600m stěnkou – no, raději vybírám z hákovačky smyky, slézám a racionálně ji obcházíme lehčí variantou.  

Horní polovina cesty nabízí vyrovnané pěkné lezení obtížnosti IV, které natahuje s jistotou Martin. Celkově je cesta velmi zážitková. Sestup vede dále po travnatých plochách a chodníkem lze přijít přímo k bivaku (45 min.).

Niederes Grosswandeck (2369m) – Finger V-

Nástup trvá 1 hod, ze sedla SteiglPass. Cesta začíná komínem zřetelným na fotce od Martina nahoru.

První délka má 45 m. Začíná 5 m komínovým lezením – záda nohy – za IV+ a hned víme s čím máme tu čest – mokro a bahníčko. Zcela rezignuji na čistotu oděvu – je to prasárna. Komín se s výškou zahlubuje až 10 m do skály a lezení pokračuje stále rozporem. Střední část prakticky nejde odjistit. Dosahuji sněhového pole v nejzazší části komínu (skoba). Lezečkami “vykopkávám” ve sněhu stupy.  Konec první délky je již vyloženě  speleologickou činností. Deru se komínově přes záda – nohy do cca 50cm x 150cm širokého okna kde se seká batoh. Druhý pokus je úspěšný s tím, že batoh táhnu na 6m repce za sebou. Štand je na vklíněné polici (2 skoby). Následky – protržené šusťáky na prdeli a na noze. Martin po dolezu komentuje, že šlo o nejhorší výstup v jeho sportovní kariéře. Tento úsek bych si elegánům v červnu nedovolil doporučit.

Petr natahuje pěkný vzdušný traverz k 2.štandu, ale už na skalní hranu kde osycháme. Další délku natahuje Martin, přímou variantou přes plotnu V-, dobře odjištěnou borháky.   

Kolem cca 14 hod vyhodnocujeme časové možnosti, nejobtížnější úseky máme za sebou, výhled z vrcholu si tedy bohužel odpouštíme za cenu rozumného návratu a slaňujeme. Cesta k bivaku vezme 1 hodinu a k autu další 2 hodiny. V Praze dojezd po půlnoci.

Ponaučení, doporučení:

–          sehnat si dobré průvodce, to co je k mání na Webech je skutečně málo na to jak jde o lezecky bohatou oblast,

–          vynést si pivo,

–          přijet zase!

Dvorňas