Na Špicberky autem za dvě hodiny

Špicberky byly pro mě dlouhou dobu tajemnou oblastí. Bodejď by taky ne, protože místní si svou oblast dobře hlídají a snaží se jí nedělat moc velkou publicitu. Z hlediska kvality zdejšího lezení to skutečně chápu. Moje hledání trvalo půl roku. Poprvé jsem se o ní doslechla kde jinde než v lezecké hospoděod jednoho místňáka. Při každém dalším výletu do Ostrova jsem se ptala na tajemné „české Špicberky“, přičemž se mi jako odpovědi vždy dostalo pobaveného smíchu nebo otázky, jestli jsem si někdy otevřela atlas, abych zjistila, že na Špicberky autem skutečněnedojedu. Štěstí ovšem přálo a jednoho krásného večera jsem se dověděla, že moje záhadná oblast se nejmenuje Špicberky, ale Spitzberg (čti špicberk) a najdu ho deset kilometrů za česko-německou hranicí poblíž města Oberoderwitz (horní Oderwitz).

Dalších pár měsíců mi zabralo sehnat průvodce, protože v některých věcech bohužel ani strejda Google neporadí, a tak kde selže technika, nastupují kamarádi. Průvodce v elektronické podobě na požádání zašlu.

Ale už konečně k tématu. Špicberk mě zaujal, protože Dan, tehdejší ostrovský barman vyprávěl o spoustě dlouhých, hezky odjištěných cest. Už když jsem otevírala pdf soubor, jsem hořela nedočkavostí. Průvodce sliboval hromadu pětek a čtyřek v délce kolem 45-55 metrů, luxusně odjištěných borháky (akorát v lehkém čekejte i 6-8 metrů odlezy). Pro milovníky „vlastního“ to asi moc nebude, ale i tak jsem viděla Sasíky některé cesty dojišťovat. V sektoru Ostpfeiler, kde jsme lezly my s holkama, ovšem nebylo železo ani kam dát. Být rodičem, nebála bych se sem vyrazit s dětmi, které chci naučit lézt – nad nejvyšší stěnou je i jeden malinkatý, asi 10-15m vysoký sektor s cestami jištěnými po metru a půl s cestami v obtížnosti od II do V. (Skutečně, i ty dvojky jsou takto jištěné). Je to skvělá oblast pro někoho, kdo chce poprvé zkusit tahat a netrpět při tom v oklouzaném Srbsku nebo na přelidněném Rovišti.

Lezly jsme tady podle průvodce, čím víc hvězdiček, tím hezčí cesta, taky jsem vybírala podlé délky (ty nejdelší cesty co v průvodci byly), místní lezení je trochu monotónní, všechno je mírně položené. Lezli jsme tu: Niederschdruferkante V+, Spitzberggeist V, Ostpfeiler IV, Balanceakt V a Imotisnah VI. Nejkrásnější ze všech byla ta s nejkrkolomějším názvem – Niederschdruferkante V+, krásná exponovaná hranka s rukama po škrabkách a nohama na tření prověřující techniku po celé své délce 55 metrů. Jako všude v Sasku – jištění tam, kde ho potřebujete mít. Imotisnah mi dala zabrat a kroky jsem vymyslela až na druhém, cesta je špatně čitelná, jelikož borháky navádí lézt příliš vlevo.

Klasa je UIAA, přestože jsem psala čísla římsky, v mém průvodci je to zapsáno také takto. A je tu zase další nesmyslný Magnesiumverbot, takže pytlíky raději dolů, Sasíci to docela mastně pokutují. (Na písku můžete slíznout za mágo pokutu až 300 eur a prý rádi hlídají dalekohledem.) Matroš je sice znělec stejně jako na Bořni, ale nesplňuje ani jedno z Bořeňských specifik – v lehčích cestách nic nezůstává v ruce a není to oklouzané.

Špicberk je super oblast pro poslední slanění. Podle mých, dva dny starých, informací není problém se dohodnout se správcem oblasti a přespat v altánu, kde se dá udělat i oheň a nějaké to grilování.

Přístup do oblasti není moc složitý – z Liberce směr Žitava (Zittau) po silnici 35, v Žitavě doprava na okruh a po něm až na silnici B96 směr Oppach. Po ní do Oberoderwitz. (GPS navigace se nám podařilanastavit jen na Oderwitz). Oderwitzem jedeme pořád rovně, kolem velkého bílého kostela, mineme odbočku na Großschönau a na další křižovatce doleva, podjedeme trať pod železničním viaduktem a po úzké asfaltce až na konec – na vrchol Špicberku. Je lepší neparkovat až na kopci u hospody, ale nechat auto pod lesem na malém parkovišti a jít pak po louce cca 50m doleva. Tam pod sebou uvidíte bobovou dráhu a nad sebou skály. Místní to střihli autem i přes louku a parkovali přímo pod skalami. Na parkoviště, o kterém jsem mluvila já, nejde vidět, ale nic nám nezmizelo.

Oblast určitě znova navštívím, lezení se mi líbilo, ale je myslím si, že jednou za rok za dva mi to stačí. Spíš je to dobrá alternativa při nepřízni počasí. Písek je prostě písek a když je to odsud do Ostrova a Bielatalu tak blízko..

Mischa

Odkazy:www.horyinfo.cz/viewcesty.php?cislocesty=2008040006