Jickovice podruhé

Jickovice  jsou menší žulová oblast na břehu přehrady Orlík. Pro popis charakteru lezení asi postačí říct, že je se jedná o jednu z nejoblíbenějších Mamutových oblastí v Čechách – takže spáry na milion sto dvacet pět způsobů, a tam kde není spára, brutální rajbas nebo nějak převis. Zkrátka a dobře, moc chytů v cestách nepotkáte, většinou se jedná o technické vyvažovačky, v lehčích cestách spáry dost často berou na sokola. Zdejší matroš není nic jiného než hrubozrnná žula, drsnější jak na Rovišti, ale s menšími krystalky, než v Kapucínkách, vyvolávající asociace s rybími šupinami. (Třeba fakticky vznikla přeměnou ryb..) Přesto občas poslouží šupinky jako chyty – moc lišt, charakteristických pro žulu, tu nenajdete.

Pokud jde o klasu, musím dát za pravdu Mamuťákovi, je celkem drsná. Není pětka jako pětka, ve čtyřkách můžete potkat i (pro mě nepřelezitelné) širočiny a některé šestky obsahují kroky na Rovišti s přehledem hodnocené za 7-. Určitě bych doporučila i zkušenějším rozlézt se tu na nějaké čtyřce, aby získali představu o  místním hodnocení. Jištění je po vlastním, v těžších místech jsou borháky nebo nýty. Vždycky tam, kde jsou potřeba. Na rozdíl od Bořně se tu ale lépe zakládá (tzn. srabi jako já si dokážou odjistit cestu po dvou metrech).

Spí se na louce u lesa, kde se dá bez problémů zaparkovat a od které je to ke skalám 15 minut chůze. Hospoda je dalších 15 minut chůze opačným směrem. Průvodce z lezce podle mně nestačí, chybí zde nákresy, v místní hospodě bylo možné za 100Kč zakoupit knižního s fotkami a krásnými popisy cest. Za jediné výrazné negativum oblasti bych označila kromě značného počtu spár, které neumím lézt, nadprůměrný počet klíšťat.

Musím ale říct, že na lezci opět nelhali, když tvrdili, že se jedná o další romantickou oblast. Stěny jsou vesměs natočeny k jihu nebo západu a nachází se přímo nad říčním meandrem. V parných dnech to láká spíške koupání než k lezení, ale západ slunce nad řekou stojí za cestu navíc, aby se člověk pokochal přímo ze štandu pohledem na krvavý pomeranč mizící za obzorem.

Co se týče cest, při rychlém náhledu do online deníčků jsem zjistila, že jsme s Frantou nezávisle na sobě lezli některé stejné věci. Doporučila bych cestu „Platýz“ za 6, hodně pěkná šestka s jedním boulderovým krokem hned u borháku, subjektivně spíš za 7- než za 6, (klíčové místo mě pěkně potrápilo a dost podobné kroky potkáte v Nejdelším vandru na Rovišti) zbytek cesty je krásně odjistitelný po vlastním (má téměř 30m). Líbila se mi i vedlejší „Srbové na plotně“ za 5, ve které jsem se docela vybála, opět ovšem platí, že crux je u borháku.  Když člověk příjde jak na to, jak ho cvaknout a vrazí kousek nad něj ještě kamaráda, není těžká.  Hezká byla i cesta Číča za 5, u které si ale nejsem jistá, zda jsem nelezla lehčí variantu za 4+, která, pokud to byla ona, stála za zdržení jakbysmet. Zvážila bych, zda nastoupit do (teď si nedám ruku do ohně za název) Schodů do nebe (cesta se soškou vodníka), 4+ celé po vlastním, která do tří čtvrtin za 4 skutečně je, ale dolez je širočinou zajistitelnou friendem cca 3-4, nejde ho nijak obejít, takže pokud neumíte spáry, raději volte něco jiného.

Tímto zároveň děkuji Dědkovi za spolupráci na druhém konci špagátu a těším se na další lezení!

Mischa

Fotogalerie zde:

picasaweb.google.com/104597511981927853529/Jickovice283052010#

http://picasaweb.google.com/antonin.pavlas/20100528_29Jickovice#

Tondův super článek:

off.jauntre.org/index.php?text=107-na-brehu-vltavy