Les Calanques

OblastLes Calanques leží na samém jihu Francie v těsné blízkosti města Marseille. Je to oblast, která byla v období 50-tých a 60-tých let významnou oblastí, kde významní francouzští lezci té doby (např.:

Gaston Rébuffat, Georges Livanos) trénovali na velké výstupy v Alpách. Od té doby tato oblast ztratila částečně svou prestiž na úkor oblastí jako koňon Verdon, Bioux apod. nicméně stále se jedná o významnou lezeckou oblast a svým charakterem je poměrně ojedinělá.

I když je tato část pobřeží Středozemního moře oddělena od vnitrozemí zástavbou a dálnicí a zdálo by se, že svou blízkostí k velkoměstu Marseille může být vnímána asi jako Stromovka v Praze. Nenechme se však mýlit. Tento 15 km dlouhý a 5 km široký masiv je jednou z nejrozsáhlejších lezeckých oblastí ve Francii, který se svými vápencovými útesy sklání od nejvyššího bodu Mont Puget s 584 m n.m. až k hladině moře a bezesporu i pod ní. Potápět se ale nebudem, takže o tom třeba jindy.

Celý masiv nabízí údajně přes 100km lezeckých cest různé obtížnosti (vizzde). Podle oficiálních stránek pro průvodce po oblasti (vizzde) je v současnosti zaregistrováno3436 cest z toho2440 sportovních a996 tzv. dobrodružných. Průvodci po oblasti (za 30

€ k dostání např. v Cassis v knihkupectví a my můžem zapůjčit

) o 480 stránkách popisuje2555 cest (2372 sportovních) a váží 708 gramů, což myslím nějakou tu představu o velikosti oblasti utvoří. Cesty jsou orientované většinou na jih a jsou většinou velmi dobře zajištěné. Nástup k některým cestám je ze slanění a cesty nejsou zarostlé. Cesty nejsou příliš  oklouzané (možná až na oblast En vau) a tak můžete zažít na vlastní ruce a lezky, jak dokáže vápenec držet, což se Vám v Čechách a na Moravě určitě nepoštěstí. Celé Calanques se skládají z velkého množství oblastí (viz např.:zde), ve kterých se dají najít různé až bizarní divoké skály. Přeci jen je to vápencová oblast a jak známo vápenec je vodou rozpustný, takže v pobřežním pásmu najdete notný kus z geomorfologické encyklopedie a můžete si zalézt na cestách s různou strukturou, od pěkných rajbasů na plotnách, přes spáry, kouty až po převisy.

Klima oblasti je dosti specifické a samozřejmě dané dosti svou polohou. Oblast Les Calanques patří k místům s nejnižším množstvím srážek ve Francii. Průměrně zde mají za rok 50 deštivých dnů a celkový úhrn 600 mm. I když tato čísla jsou v porovnání s jinými oblastmi v oceánským klimatem ovlivněné Francii malé, z hlediska našeho klimatu to zas takový rozdíl není (Praha např. cca 90 deštivých dnů a 700mm srážek). No nicméně srážky v Les Calanques padají zejména na podzim. V zimě zde zas fouká mistral, tj. silný, nepravidelný studený severák, a v létě je zde takové vedro, že by jeden chcíp, takže jaro je zřejmě ideální.  Na jaře si zalezete jen v kraťasech a pěkně se opálíte. Ale pozor, na jaře ještě nebývá tak vyhřáté moře, o čemž jsme se sami přesvědčili, ale dá se to alespoň chvíli vydržet. Noci jsou ale na jaře ještě poměrně chladné, takže je určitě dobré si vzít teplý spacák.

Specifické klima, geologie a blízkost města a statut chráněné oblasti spadající pod soustavu lokalit NATURA 2000 přináší však jistá omezení, o kterých je třeba zde také asi něco říci. Od 1. července do soboty předcházející druhé neděli v září je lezení zakázané, respektive dosti omezené kvůli velké hrozbě požárů, se kterými se zde dosti potýkají. Vstup je v tomto období povolen pouze od 6 do 11 hodin. Zákazy rozdělávání ohně, táboření a bivakování je celoroční, i když možná v zimním období může být tolerance vyšší, nicméně nejen kvůli hrozbě velké pokuty je dobré tyto zákazy dodržovat. Ubytování je třeba hledat tedy asi jinde. Spaním na divoko bysme asi místní moc nepotěšili, zvlášť když to Francouzi nemají vůbec v lásce, ale někam by se možná zašít šlo. Jinou alternativou je tedy asi už jen poohlédnout se po nějakém kempu či zkusit si pronajmout nějakej apartmán či chatku, s tim ale neporadíme. My jsme jako nejlepší variantu zvolili camp v Cassis s názvem Le Cigales (což znamená cikády), který je poměrně levný (nás to vyšlo cca 7€ na osobonoc se všim všudy). Velkým nešvarem, na který je také upozorňováno a i místní vám to potvrdí je vykrádání aut. Rozhodně se prý nevyplatí v autě cokoli nechávat. Někdy dokonce straší, že se vloupání do aut zde stalo průmyslem a když u vás nic v autě nenajdou, tak vám ho aspoň poničí, zvlášť když nemáte místní SPZ, to je ale už snad minulostí. Doporučováno je tedy nechat auto na hlídaném parkovišti, nebo dojet sockou z města. Pro movitější je možnost taky dojet na jachtě, ale to se nás bohužel asi netýká. Poslední nepříjemností je voda, která se jak známo ve vápenci moc nenajde a když už tak v blízkjosti moře pouze slaná, takže se musí donést.

 

Jinak je myslim dobré si koupit k průvodci i mapu oblasti, která ulehčí orientaci, nicméně dá se to zvládnout i bez ní, stačí se jen držet cestičky na které jsou namalované různě barevné čáry nebo tři tečky. na to pozor, páč cest je tu dost a občas si tak člověk trochu zajde.

 Z několika oblastí, které jsme navštívili můžem doporučit obě, jak Sormiou tak Morgiou, dvě zátoky (tedy místně kalanky), kde je dosti cest na několik týdnů. O tom však blíže v článku popisující naší cestu (viz zde). Závěrem ještě přikládám vlastnoručně vyrobenou mapku, kde jsou nějaké užitečné informace, např. o přístupu do jednotlivých oblastí. není se třeba ničeho bát, orientace je vcelku snadná.

 

a závěrem pár odkazů:

Přehled oblastí + nějaké fotky (francouzky)

nově opravené cesty + schémata (francouzky)

článek od Sherpáků

článek z lezce, kde je spousta dalších odkazů