Hohe Wand aneb lezení bez deštníku

Vyjíždím ráno v 5h pro Martina Leníčka, prší, ale ZNÁME PŘECI PŘEDPOVĚĎ. Před Vídní z rádia pějí 3 oříšky pro popelku v němčině. A na parkovišti pod Hohe Wand stále prší, pak kolem 10h ustává a přichází naše chvíle.

Wüde Posteline

Obtížnost: 6

Počet délek: 8

Vyrážím do první délky, lezečky od bahna, v chytech voda a bláto, ale první klíčový převísek (6) je minulostí. Následují dvě lehčí délky – občas kapka ale schne to! Martin vyráží do druhé klíčové délky a hned nás prověřuje zajímavý pilířek. Začíná pršet více. Mírné vhloubení (5+) jako by bylo zakleté – oholené, možná se ulomil chyt (?), a proč ta erární hákovací lanovice v nýtu, zprava se vše drolí, přes smyčku srabárna a tak Martin prožil něco nehezkého v zabláceném komínku nalevo – dal to. Paradoxně další místa za (6) už jsou lehčí a pěkné lezení.

Za řeč stojí 7. dl s přípisem „Büch schön !“ (5+) exponovaný traverz, ale je OK. Poslední 8. dl. je jedničková, to se nejistí. Uff to byla nějaká těžší jednička na free solo – ukaž průvodce – jujky za 3. Ale celkově cestu tzv. Lajkuju.

Weg zum Kreuz

Obtížnost: 6+

Počet délek: 3

Asi únava nebo co – u prvního převisu nějaký odsed – ale srovnat nohy a nejedenou to jde. Pak nic nebere, hladká plotna, šmejdím po ní prstíkama (i bolavým prsteníčkem – ajaj ten  jsem chtěl šetřit), vůle mně přidržuje – a ono se něco najde.

Ve 3. dl. zajímavost – v Rakousku oklouzané vápno – lup, kopyta v luftě. Cestu nelajkuju.

Nocujeme na tábořišti, sakra v noci ten hluk, hlas je trochu povědomý. Je mlhavé ráno a před stanem Jirka z Brna J Prší z mlhy a zase vyrážíme nahoru.

Sonnenuhrwand

Obtížnost: 6+

Počet délek: 7

To je ona, i když:

hw-009-topo

To Ti Martine nezapomenu! První dvě délky lezeme omylem přes Durchlauferhitzer (7). Jak je možné se splést podruhé. Morál z umělky na Smíchově je rázem pryč, bojujeme, mám obdiv jak Martin balancuje a hrůza co jsem si prožil v následující plotně.

3. dl je už hezká v gradující rampě ovšem s několika velmi ostrými dírami, zabrat a jsou prsty pryč.  4. dl. přes těžší stěnku po drobných červených krystalech, na druhý pokus.

5. dl. je klíčová. Traverz v vpravo s kyvadlem, nic tam nebere do rukou, odšlap je dlouhý – fúúúj to by byla tlama. Martin to dává ! Aspoň mají ve vedlejší ferratě nač se dívat.

6. a 7. křižuje ferrátu, tedy v lehčím terénu až na vrchol.

Pocity částečně zmírňuje nález mokré větrovky se dvěmi slimáky a nápisem HoheWand Marathón 2003. Jestli je něčí, má ji u mne. Poslední pohled do stěny, někdo tam právě zdolává napřímení naší cesty – skoro diretissimu – fakt pěkná podívaná.

Nasedáme do auta, začíná pršet a hodně, to nám to vyšlo naknap. U Brna falešně pěje ze záhrobí Ivetka své 3 oříšky. No pěkný a úspěšný výlet, na tu bídu co nabízela předpověď.

hw-001hw-004

Petr Dvorník

inštruktor ČHS, lezec a bavič

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *